Dnes jsme vstávali v 7:00 a hned začali s úklidem. K snídani si každý z nás ulovil něco v jídelně. Bohužel úklid nám šel pomaleji než jsme čekali a tak jsme se začali vzájemně plést pod nohy s přepočítávači hliníkových příborů a podobných věcí – pardon, myslím místní skauty, kteří přijeli převzít tábořiště a bourat.
V půl jedenácté jsme zakončili tábor posledním nástupem za zpěvu skautské večerky.
No všechno jsme dobalili, douklidili a s půlhodinovým zpožděními odjeli domů. V Příbrami rozdal Golem rodičům papíry, nanosili jsme oddílové věci do klubovny a s přáním hezkého zbytku prázdnin se rozešli domů.
Máme poslední celý den tábora :'-/ Dopoledne jsme vstávali o něco později – díky noční akci. Poté jsme zjistili zhoršení zdravotního stavu u Kotěte a tak si udělala s Golemem výlet do Sedlčan s podezřením na angínu. Tam ji pan doktor potrdil a Kotě dostala penicilin.
Ostatní mezitím během dopoledne bourali části tábora, které už nebudeme potřebovat – např. věž, mash atd.
K obědu jsme měli guláš a po poledním klidu čekala většinu osazenstva závěrečná etapa. Družiny nejprve tvořily mohyly s ohněm na vrcholu a během následné cesty se setkali s trpaslíky, obry i valkýrami. Po konci etapy následovala sprcha a poté hromadné česání :-) Zbytek vedení mezitím dopřipravoval věci na večer.
Večer snad nejde nazvat jinak než úlet. Vzhledem k tomu, jak se vyparádili mladší členové tábora, ani my jsme se nemohli nechat zahanbit. Nahodili jsme na sebe ne zrovna tradiční oděv a za zvuku songu Florida dorazili k ohni. Následně dorazil i Veve jako metalista s lahví petroleje a zapíkem … No, opravdu to nejde nazvat tradičním slavnostním ohněm.
Během ohně jsme vyhodnotili tábor, stihli ZV a také se dozvěděli výsledky etapovky. Poté Golem vysvětlil, že jediné jídlo je dnes večer topinka a po nástupu si půjdeme lehnout… Nakonec to ale nebylo tak zlé! Následovala opravdu bohatá žranice, na kterou nás pozvali valkýry. Každý z nás také obdržel na čelo zapsanou runu představující počátek jména či přezdívky. Jen Golem obdržel písmena tři: SGE.
Konečně k nám přišli nejen srabi, ale opravdový přepad, který se nás nebojí… I když by možná měli. :-)
Večer jsem seděli před kuchyní a hráli na kytaru do cca půl jedné. Děti byly unavené z výletu a dobře se jim u toho spalo. Když jsme chtěli náš kroužek rozpustit a nechat tam jen obvyklou 2-3 člennou noční hlídku, vyběhli na nás místní roveři. Každopádně to asi neměli dělat. Nějak jsme se neshodli v cílech – oni si dali za cíl vytáhnout nám na stožár svojí přepadovou vlajku, ale my jsme měli za cíl chytit a nepustit. A vzhledem k permanentnímu nočnímu „dobré náladě“ jsme vyhlásili poplach a šla po nich i naše vlčata. Například úderná dvojice Janík s Matějem byla velmi úspěšná.
Skončilo to tak, že z 13 roverů jich k nám do tábora dorazilo 9 a z toho jsme 7 měli svázaných na náměstíčku a přivázaných ke stožáru a 2 se rozhodli vyjednávat…
Ještě, že měli přepad hlášený – jinak bychom do nich šli všemi obrannými prostředky a to by je mohlo bolet (teleskop, „macíky“, pepřák…) Takhle jsme zranili maximálně jejich ego. Po půlhodince na zemi vyjednal jejich samozvaný šéf smír a přepnuli jsme na režim kamarádi. Vzali jsme je do jídelny, oni si dosehnali jednu slečnu, o kterou měli starost, dostali napít a jeden z nich také stahovací obvaz na kotník – njn, snažil se proskočit mezi našimi stany.
Každopádně moc jsme je asi nepotěšili, takže až k nám bude chtít jít někdo další… 8-) 8-) 8-)
Dnes dopoledne jsme museli trochu uklízet, prát špinavé prádlo a zajistit dřevo do kuchyně.
Po poledni nás poctil svojí návštěvou Klobouček. Sice se snažil nahlásit už večer předtím na přepad, ale nakonec nedorazil. Každopádně jsme mu trochu vylepšili visage.
Odpoledne došel Golem vyzvednout Kotě na samotku a následně jsme se vydali na výlet – na pousť sv. Marka, aneb geocache GC1HZY5. Cestou se však udělalo Kotěti špatně a tak se s Beruškou vrátila zpět do tábora. Zbytek pokračoval s Golemem až na místo. Poklad jsme bohužel nenašli, ale zato jsme prozkoumali tamní polorozpadlá stavení… Cesta zpět utíkala rychleji než tam, ale stejně jsme dorazili až za tmy.
Zbytek vedení, který zůstal v táboře, připravil mezitím závěrečný oheň. Ale vzhledem k pokročilé denní době ho necháme až na zítra a půjdeme spát.
K večeři jsme měli topinky a děti se odebrali do svých spacáků. (Tedy většina z nich, např. Kotě se nechtěla nechat poslat spát…) Večer zase někdo začal trapit po lese.
Dnešek začal poměrně vtipně. Cvičení na Čokína už nezabírá a tak jsme pokročili k lekcím tance… Dopoledne se tedy Čokíno, Lucka, Sluníčko a Daník učili základní kroky tanců: jive, cha-cha, polka, valčík…
Vojta a Slimák také dnes slavili… Tak Vojta dostal hrnek vody a Slimák letěl do tůně – a že ji máme po dešti hezky naplněnou 8-)
Před polednem se vrátila Mobi ze samotky a po poledňáku ji vystřídala Kotě. Jako kamarádka se opět projevila Lucinka, když se ji vydala již podruhé hledat – ale neúspěšně…
Ohledně jídelníčku máme dnes čínský den – k obědu čína, k večeři čínská polévka…
Odpoledne jsme měli bitvu… Tedy etapu, při které jsme měli získat zpět ztracené území představované vynesením šátků z kruhu stanů. Vzhledem k našemu cílenému postavení stanů šlo chodit jen okolo a tak to byla opravdu míčková bitva, která stála za to. (S využitím jídelny, věže atd.)
Večer si Mobi vzala na nástup tři proutky a dozískala následně Tři orlí pera. Po nástupu následovala jako večerní program etapa Lest na Fenrira. Fenrir je zlý a velký vlk, kterého museli Vikingové spoutat kouzelnou nití. Vlka představoval Golem a s tím spoutáním to nebylo tak jednoduché… Po cca 90 minutách raději sám kapituloval.
Po klasickém ranním rituálu spočívajícím v budíčku, rozvičce, hygieně, snídani, nástupu a bodování stanů jsme začali s přípravou večeře. A co že tak brzo? Inu vykopat díry, zajistit dostatek zeleně a připravit kameny a oheň chvíli trvá. Během dopoledne jsme získali zásoby zdejší kukuřice a kopřiv (s kosou to celkem šlo :-) ), připravili kameny a Čokíno s Filipem vykopali jednu díru. (Za odměnu za bordel v nočních hlídkách…) Po dopolední svačině odešly Kotě a Mobi na samotku.
K obědu jsme měli brambory na loupačku s tvarohovo-česnekovou omáčkou.
Odpoledne se nám bohužel začalo kazit počasí – bylo zataženo. Ale kameny se už rozpalovaly, tak rychle zabalit kuřata (porcovaná klasicky pomocí nářadí Fiskars) a šup s nimi do děr. Bohužel asi půl hodiny po zasypání začal pořádný slejvák a tak jsme měli jasno, že to nebude úplně ideální. Navečer se také vrátila promočená Kotě ze samotky – no co, ještě má jeden pokus.
Večer byl ve znamení dopékání kuřat na plotně, postupné večeře a kytary. Na to, jak bylo venku hnusně, celkem fajn párty :-D
Máme pondělí a tak nám ráno dorazil poslední člen tábora – malý Vojta. Po ranním nástupu jsme si vzali svačiny a vyrazili na výlet do Sedlčan. Původně jsme chtěli tam dojet autobusem a zpět jít pěšky, ale středočeská Veolia opět zklamala a žádný bus nejel. Tak jsme šli pěšky. Úkolem každé družiny bylo cestou mapovat všechna „lidská sídla“ – tj. vesnice, město, kterými jsme procházeli.
V Sedlčanech jsme se rozdělili do skupinek a dali si na půldruhé hodiny rozchod. Stejně naše kroky mířily nejprve do cukrárny na zmrzlinu. Následně si část z nás prohlédla kostel a zařídila nákup. Co dělali ostatní – těžko říct… Ale podle množství věcí, které si přinesly s sebou na sraz k odjezdu do tábora lze vytušit, že v potravinách a hračkářství měli radost.
Janík stihl s Veverkou také kontrolu na chirurgii a jeho rodiče se konečně dozvěděli, že má „tvrdou ruku“.
Po návratu do tábora se rozpoutala bitva s vodními bombami a následovalo sprchování. Narazili jsme také na problém v podobě hnisající Kristiánovy nohy. Kolega se bohužel nepochlubil včas a tak jsme museli hnis dostat ven až teď… Moc příjemné to nebylo ani Kristiánovi, ani ošetřujícím – Golem, Dodo, Kotě.
K večeři jsme měli přírodní vepřové řízky s bramborem a po večerních Černých historkách šli spát.
Dnešní den byl takový odpočinkový… Ráno jsme vstávali později – obzvláště ta část z nás, která v noci hlídala skoro až do rána. Zbytek byl zaměstnán přípravou oběda či korálkováním. K obědu jsme měli smažák s hranolkami – byl fajn, ale chudáci Mrak s Dodem, kteří stáli u kamen. Těsně před obědem jsem stihli také etapu s názvem „Aegeirův palác“. Naším úkolem bylo vydržet se dívat 2 minuty na jídlo před sebou, než vyprchá „jed“. Nevydržel to jen Slimák, který tím připravil vlastní družinu o cenné body.
Odpoledne bylo dusno a tak jsme strávili poměrně dlouhou dobu u vody. K večeři byla rybičková pomazánka a poté si Kotě vyměnila úlohu s Mobi… (hlad)
Večer jsme stihli ještě etapu osvobozování lodí a následně šli spát.
Máme sobotu. Ráno jsme vstávali v 8:00, následovala rychlá rozcvička a snídaně. Dopoledne jsme měli ještě čas na dokončení lodiček a následovalo jejich otestování v praxi… Hodnotil se jak vzhled, tak plavební schopnosti a trvanlivost – k čemuž dobře posloužil potok pod tůňkou. Také jsme se během dopoledne rozdělili do dvou skupin a připravovali táborový oheň a smolné pochodně.
K obědu jsme měli těstovinový salát, který se Mráčkovi opravdu povedl. Nejvíce to bylo vidět na Veverkovi, který zvládl 2 přeplněné ešusy a to měl předtím samozřejmě dva ešusy polévky :-P
Odpoledne nás čekala etapa s názvem Ran uchvatitelka. Aby nás nezlákala do pasti, museli jsme projít se zavázanýma očima zadanou trasu a navíc jsme si museli celou dobu zpívat. Ale některým se tato aktivita moc nezamlouvala :-)
Po večeři, ke které byla gulášová polévka, začala Kotě držet druhé orlí pero – hlad.
Později jsme stihli také ještě koupání a večer oheň. Ale od toho nás vyhnali „ti pí……“ – návštěvníci v lese, kteří se opět rozhodli prudit a poctít nás svou noční návštěvou. Tak jsme zase tak trochu hlídali.
Tenhle den jsme měli opravdu co dělat. Ráno jsme vstali, umyli se atd. Při ranním nástupu Kotě začala mlčet. Po nástupu jsme měli spoustu práce s obědem. Měli jsme pangasiuse, aneb jak řekl Čokíno ropasiense.
Po obědě jsme se šli koupat do rybníka ke Štilečku. Bylo to tam dobrý až na to, že tam Čokíno s Golemem a Dodem uzavírali sázky na chování dětí a Klíšťák ztratil zuby.
Pak jsme měli spoustu práce – měli jsme vyřezat lodičku. Po večeři, ke které bylo rizoto, jsme měli z lavoru s vodou sníst jablko pouze pusou. Po soutěži Čokíno polil Lucku vodou zrovna když stála u hloučku ostatních pak Čokína honili po lese všichni z tábora. Když ho chytili, tak ho namočili a dostal zdravotní zchlazení… Potom všichni ulehli a šli spát.
PS: Janíkovi dali naraženou ruku do sádry – tak už ho nebolí a začal zase dělat blbosti…
Dnes jsme vstávali v 5:10 a vedení nás donutilo sundat mikiny a jít si zaběhat a zacvičit. Obzvláště nepříjemné bylo válení sudů v mokré trávě. Poté nás osprchovali vodou z potoka…
Po převlečení jsme dostali ke snídani osolený krajíc tvrdého chleba a s sebou jsme si vzali barel s vodou. Pak nás ještě prohledali a zabavili nám peníze. Poté jsme se vydali do Dublovic do obchodu, kde jsme nakoupili pečivo a buřty. Každý jsme také dostali jeden šáteček jako druhou snídani.
Po návratu do tábora jsme se nesměli bavit s ostatním osazenstvem tábora. Trošku jsme pracovali (složení podsad, dřevo) a pak měli čas na sprchu a odpočinek. K obědu jsme čekali něco dobrého, obzvlášť když jsme se pro to museli vydrápat nahoru na strom. Zezdola to vypadalo jako buřty či jablka a k tomu chleba. Bohužel ale Čokíno zjistil, že je to jen chleba a rohlíky. Na druhém stromě jsme nalezli sušenky… Slimák ale prohlásil, že je to zbytečné, protože už ráno zjistil, že mu chutná jetel a tak že se klidně půjde napást.
Odpoledne nás čekal výcvik sebeobrany a poté psychovečer s Golemem a Dodem. Křeslo pravdy atd… Nejhorší bylo, že po obědě už jsme mohli z programu odejít. Zazvonit na zvon a mít hodinu volno na relaxaci a poté se zařadit do normálního táborového programu. Potíž byla v tom, že bychom tím zajistili trest zbývajícím členům skupiny… Nikdo z nás to neudělal, i když u Slimáka to bylo jen kvůli tomu, že by mu jinak ostatní dali přes ústa.
K večeři jsme měli buřty a čínské polévky a dostali jsme také odměnu – kofolu. Dobrou noc…
Dnes jsme vstávali v 9:00. Teda až na Čokína, Filipa, Klíšťáka a Slinta, kteří vstávali v 5:00 a prožili vojenský výcvik. K snídani jsme měli chleba s marmeládou a malé děti si musely udělat vlastní čaj. Po snídani a po nástupu se Lucka, Kotě a Golem odebrali do lesa. Připravovali nízká lana a připevnili skautům oběd (rohlíky a chleba) na strom. Lucka se snažila vylézt vzhůru nohama, ale když zjistila, že to opravdu nejde, tak vylezla normálně.
Ostatní si mezitím vyráběli s Beruškou hady, náramky a náhrdelníky z korálků. Když se Lucka, Kotě a Golem vrátili, byl oběd, což byly těstoviny s lipánkem (oslazeným tvarohem).
Poté následovala dlouhá příprava scének na večer – každá skupinka měla znázornit obřad pro uctívání bohů. K večeři jsme opékali špízy a následovala kytara.
Dnešní den byl ve znamení korálků… Beruška naučila téměř všechny v táboře tvořit hady a náramky a také jsme vyzkoušeli řadu stolních her. K obědu byla čočka a následně jsme odpoledne prali prádlo a také sami sebe 8-)
Odpoledne jsme potřebovali získat krev ze vzácného zvířete, stříbro a jmelí, které potřebujeme pro vlastní uctívání boha Odina. Nebylo to vůbec jednoduché a bylo to docela akční.
Večer bylo ošklivě, tak jsme se brzy rozešli do spacáků…
Budíček byl až moc brzo – v 8:00. Následovala rozcvička, hygiena a cornflakes. Dopoledne jsme hráli ringo a poté se prožrali obědem – knedlo-vepřo-zelo :-P
Odpoledne byla etapa. Nekteří z nás jeli před večeří pro vodu a sháněli pumpičku po půlce vesnice.
Když jsme se vrátili, tak jsem se předbíhali o topinky, které nám zbyly.
Nejzajímavější program byl večer – museli jsme se připlížit k podivným postavám s pochodněmi, které předváděly tajemný rituál.
Ráno v 6:00 vzbudil Mrak službu a všichni museli dělat snídani – puding. Po snídani jsme zhlédli scénku a vydělávali peníze na zakoupení lodi – abychom se mohli vydat k břehům Ameriky.
K obědu jsme si dali špagety s omáčkou a odebrali se na dlouho očekávaný poledňák. Při odpoledním programu jsme stavěli věž a připravovali oheň. K véče byla vajíčková pomazánka s chlebem. Po večeři jsme si dali sprchu a šli k ohni. Tam jsme si zazpívali a nakonec spinkání.
Službu v kuchyni měla Kotě a její Otroci. Ke snídani nám udělali chleba s perlou Poté, co se všichni najedli, nás začalo vedení pobízet, abychom douklidili stany. Nebo spíš rozpadlé kusy dřeva…
Po mrkvi ke svačině jsme měli první etapu, ve které jsme se dozvěděli něco málo o životě Vikingů. Když v tom začal Mrak pískt, že je oběd. Vypadalo to jak …, ale bylo to dobré. Když skončil poledňák, tak jsem se rozdělili do družin – trošku elektronicky. Následovalo batikování triček a pak jsme měli volno.
K večeři byl chleba s česnekovou pomazánkou. Program pokračoval kytarou a spánkem.
Scházíme se v 9:30 před klubovnou. Přemisťujeme před školu potřebné zbylé věci z klubovny a vyřizujeme nutné formality. Na desátou hodinu přijíždí objednaný autobus, do kterého nakládáme věci a odjíždíme směr Štileček u Sedlčan. Cestou nás doprovází ještě Péťův dědeček s autem s vlekem.
Na místě nejprve hrooozně dlooouho čekáme, než se dobalí obyvatelé před námi a Votičtí skauti přeberou tábořiště a předají ho nám. Poté jsme se rozdělili do dvou pracovních skupin. První se postarala o kuchyni – umytí nádobí, uskladnění potravin, a druhá začala přestavovat stany. Po zkušenostech z loňska chceme mít stany postavené do podkovy a to tak, že mezi nimi nepůjde procházet, natož pak probíhat. Hrany tedy těsně k sobě ;-)
K večeři máme jako tradičně gulášovou polévku a následně jdeme spát…
Tak jako na tábor, ani na nákupy nemáme auto :-( To nás ale neodradilo!
Nejprve začal s nákupy Golem, když 3 dny před táborem navštívil drogerii, železářství atp. Hlavní várka nás ale ještě čekala. Ve čtvrtek ve 14:00 se sešli u klubovny Golem s Dodem a prozkoumali vybavení lékárny. Následně se vydali k Obi, kde na ně čekala Roseanne.
V Obi zakoupili solární lampičky a pochodně a následně v Tescu velké zásoby potravin na tábor. Byly toho přeplněné dva nákupní košíky. Do batohů se to dát nedalo, tak si košíky půjčili a dopravili vše až do haly ve 2. pavilonu na 8. ZŠ. Bylo to vtipné, ale poslední schody také docela náročné.
V hale jsme vše roztřídili do tématických balíčků a zabalili do krabic.
V pátek jsme se sešli opět u klubovny a dobalili oddílové věci. V 17:00 dorazil Péťa s dědečkem a větší část potravin a vybavení jela na tábořiště. Tam jsme zjistili, že místa ke složení našich věcí je opravdu dost, protože obyvatel je tam pouze 11 a tak mají většinu stanů prázdnou… No máme to tam připravené na zítřek.
Poté, co se všichni najedli, nás začalo vedení pobízet, abychom douklidili stany. Nebo spíš rozpadlé kusy dřeva…