Kronika 2009-2010

Jako každým rokem tak i letos se pořádala Středočeská Bambiriáda, akce na které se prezentují organizace zabývající se činností pro děti a mládež. V pořadí již 12. ročník této akce se pořádal v Příbrami, a proto jak jinak, než že jsme se, stejně jako všichni co to s činností pro děti myslí vážně, také zúčastnili.

Rozhodli jsme se, že předvedeme, jak to vypadá, když skauti táboří a mnoho dalších aktivit. Z tohoto důvodu bylo potřeba dopravit do areálu Nového rybníka, kde se celá akce pořádala, mnoho materiálu. A tak se Mráček, Klíšťák a Kotě sešli již ve čtvrtek odpoledne. Bohužel jsme neměli k dispozici žádnou mechanizaci, a proto se muselo vše odpravit hezky po staru – na kárce. Dostali jsme se tak i do velice zajímavých situací, zkoušeli jste někdy na káře po Příbrami vozit tyče k tee-pee? Na Nováku na nás již při prvním příchodu čekala Lucka, která kvůli zranění nohy sice nemohla vozit materiál, ale i tak jsme ji rádi viděli. Mysleli jsme, že už snad vše ani neodstěhujeme, když nám na pomoc přispěchala Beruška a následně i Klíšťákova maminka. Ve večerních hodinách jsme ještě stihli udělat kolíky k tee-pee.

Během pátečního dopoledne vyrostla na hrázi rybníka dvě tee-pee a následně i lanové překážky, takže jsme již byli připraveni na první návštěvníky. Každý kdo přišel , se u nás mohl podívat, jak se spí v tee-pee. Mohl si vyzkoušet fyzickou zdatnost na nízkých lanových překážkách, či si vyrobit papírovou růži, krepákový obrázek. Pro menší děti byly připraveny fixky a spousta papírů. V průběhu odpoledne dorazil i zbytek oddílu – dle toho jak komu končí vyučování. Po odchodu posledního pátečního návštěvníka jsme poklidili, zahráli si několik her a uložili jsme se ke spánku do indiánského stanu.

Sobota se odehrávala ve stejně dobré náladě jako pátek. Ráno jsme nejprve uvázali lanové překážky (na každý den jsme připravovali jiné) a pak už si tisíce návštěvníků nadšeně zkoušeli všechny připravené aktivity a panovala všeobecná pohoda. Po obědě Golem společně s Veverkou a Mobi vzali členy oddílu na malou procházku po okolí Příbrami.

Nedělního rána jsme zjistili, že většina organizací již odcestovala do svých domovů, ale byla by veliká škoda ukončit takto vydřenou akci dříve, a tak jsme setrvali až do úplného konce. Což dle plánu mělo být ve 14:00, nicméně pokračovali jsme v programu i pro opozdilce. Následovalo skládání týpek i ostatního vybavení. Nyní jsme již nemuseli vozit většinu materiálu na lidský pohon díky příjezdu pana Vojíře. Nicméně týpiové tyče (vzhledem k rozměru i váze) jsme museli převézt opět na dvoukoláku.

Na celé akci jsme se proslavili Skautským rádiem, které, pod Mráčkovo taktovkou (tedy mikrofonem :-) ), hraním písní nejrůznějších žánrů, zpříjemňovalo návštěvu Bambiriády. Ale i informovalo o dění na akci, počasí a všelijakých jiných záležitostech. Díky kvalitnímu ozvučení zná slogan „Pro vaši dobrou náladu hraje Skautské rádio“ každičký návštěvník Středočeské Bambiriády.

Pokud jste nestihli tuto akci navštívit, nezoufejte, za několik málo let se jistě bude konat opět v Příbrami.

Dnes je 12. května, aneb český den proti rakovině. Při zakoupení měsíčku lékařského za drobný poplatek 20 Kč se přispěje na sbírku, jež finančně pomáhá lidem během léčby rakoviny. Jako každý rok i letos se náš oddíl zapojuje do prodeje.

 

Mráček a Kotě se ujímají kasičky a během dnešního dopoledne se rozhodli obejít co nejvíce lidí a umožnit i jim udělat dobrý skutek. Na rozdíl od žáků, účastnících se pod hlavičkou školní dobročinnosti, jež zaujali svá místa jen v hlavních a nejfrekventovanějších ulicích, vyráží Mráček s Kotětem i za lidmi, kteří díky pracovním závazkům neměli šanci potkat tyto prodejce. Společně navštěvují několik firem a kanceláří, jejichž zaměstnanci rádi přispěli. Za dopoledne se jim podařilo prodat všechny objednané kytičky. Díky tomu mohu prohlásit, že tato akce proběhla velice úspěšně a doufám, že tyto peníze alespoň částečně pomohou v boji proti zabijácké nemoci.:-)

 

Je 30. duben, den kdy odlétají čarodějnice. Jako každý rok i letos máme mít skautské čarodějnice na Nováku. Scházíme se kolem 3. hodiny odpolední pod hrází Nového rybníka a začínáme stavět nízké lanové překážky. Lana nemáme ještě ani navázána a již přichází první návštěvníci. Společnými silami jsme pro veřejnost připravili 10 stanovišť s úkoly, za jejichž splnění se mohli děti proletět na koštěti. Po vyčerpávajícím odpoledni si mohli opéct vuřty na ohni. Kromě problémů s novou „levnou“ ráčnou se čarodějnice povedly.

Menší děti se s Beruškou a Mráčkem vydaly do klubovny a díky lákavé nabídce paní Molkové nemusely nést ani své krosny. V klubovně si zahrály stolní hry a starší zatím došli nakoupit s Golemem do Tesca, zásoby na zbytek víkendu. Ti „chytří“ se smyslem pro humor umístili na Golemova záda čip, takže Golem začal u pokladny pípat. Po příchodu do klubovny jsme uklidili krmení a šli ven na upálení čarodějnice a večerní hru: stavba věží. Následně se odebrali mladší členové výpravy k nočnímu odpočinku a ti starší si ještě před spánkem zahráli Citadelu a Ligreto.

V sobotu zvoní budík v půl osmé a my stáváme, uklízíme nepořádek, který stihl vzniknout od našeho včerejšího příchodu, nasnídali se a vydali se na procházku na Třemošnou. Cestu si vybírali děti sami, alespoň jsme získali možnost prohlédnout si zdejší přírodu ;-). Pod kopcem jsme navštívili rozhlednu a po výstupu nahoru jsme se pustili do přípravy oběda v podobě těstovinového salátu. Zpáteční cestu zpestřujeme hledáním dvou geocache a také hrou o prchajícím indiánském zajatci. Je skutečně teplo, slunko na nás praží a voda již došla. Kotě se tedy rozhodla vysomrovat u prvního obytného domu, který nám přišel do cesty, vodu, aby nám děti neumřely žízní :-P. Po návratu do klubovny se střemhlav vrháme do přípravy večeře – vuřtguláše. Po odpočinku a naplnění žaludků jsme šli ještě jednou ven, kde jsme okrádali příšery o jídlo. Zkulturnili jsme své zevnějšky a odebrali se do spacáků, samozřejmě s pohádkou :-).

Většina nás vstala v neděli kolem 8. hodiny ranní. Šli jsme si zahrát deskovky do vedlejší místnosti, než dospí i ostatní. Před snídaní se musí trochu poklidit, teprve pak se můžeme nasytit. Venku jsme si zahráli ještě nějaké hry, dobalili věci a odcházeli domů.

V sobotu 24. dubna se konají Závody vlčat a světlušek v okolí Slivice, na kterých si děti do 11 let porovnají své schopnosti s členy jiných oddílů. Díky špatné sobotní dopravě se společně setkáváme již v pátek 23. dubna v 18:10 na autobusovém nádraží.

Autobusem jsme dopraveni na Slivici, kde přespíme v klubovně místních skautů. Všichni starší jsou zapojeni do příprav zítřejšího závodu a ti mladší se vydávají za doprovodu Mráčka na procházku k památníku. Mráček si s nimi zahrál pár her a uložil je ke spánku, aby na zítřek nabrali dostatek sil. Ostatní zatím finišují s dnešním seznamem prací, zbytek je odložen na následující ráno, ale jelikož je na něm stále velké množství položek, vstávají skauti už před šestou hodinou ranní.

V devět hodin je pořádána mše v kostele na počest sv. Jiřího, patrona skautů, který dnes slaví. Do desíti mají možnost všechny závodu chtivé oddíly, zapsat svá dítka, jako soutěžní hlídky. Ale ani ty děti, co přijely a bohužel již nesplňují věkový limit, nepřijdou o možnost vyzkoušet si připravený závod. Jsou dány dohromady do jedné nepostupové hlídky a vyrážejí jako první. Úkolem všech je pomoci línému Honzovi při hledání ztracené princezny, kterou unesli loupežníci. Cestou musí čelit nástrahám, které všude čekají. Potkávají nejrůznější pohádkové bytosti, jako je baba Jaga či děd Vševěd. Pomáhají najít ztracené bludičce správný směr nebo jsou pozvány na svačinku do perníkové chaloupky. Nakonec se všichni nebojácně postavili bandě loupežníků, přímo v jejich jeskyni, a tak osvobodili královskou dceru.

Při čekání na ostatní hlídky si mohou děti v rámci seznamování zahrát společně s létajícím talířem, nebo hru Na lachtany. Po návratu poslední skupiny jsou promítnuty výsledky, nyní již každý z vedení svých oddílů ví, jak si jejich svěřenci vedli, pro ně to však stále zůstává tajemstvím. Ti si zatím spokojeně opékají vuřty. Pro vedení je zatím připravena prezentace na téma: nové stezky pro vlčata a světlušky. Nyní mají děti plná bříška a ke spokojenosti jim jen schází vědět: „Jak jsme si to vlastně vedli?“ Dozvídají se to hned v zápětí. Naši se umístili již na druhém místě, takže postupují do dalšího kola :-). Jelikož byly všechny výkony velice povedené, zaslouží si každá skupina nějakou tu odměnu. Vybírají si z připravených cen, které představují stolní hry.

Je již odpoledne a je nejvyšší čas dobalit si své věci a odebrat se na nedalekou autobusovou zastávku, odkud nás autobus odveze na autobusové nádraží v Příbrami, kde na nás již čekají rodiče.

2.4.

Sešli jsme se večer kolem 19 hodiny. Vybalili jsme si a zašli na nákup. Kam jinam než do Tesca…Večer jsme si poslechli úryvek z knihy Malý Princ a následně se prošli při světle svíček po areálu 8. ZŠ a odpovídali na otázky k tématu, které jsme slyšeli. Jdeme si lehnout.
Ráno nás ale budí Kotě. Nevyšlo sluníčko, a proto se nám nechce vstávat. Nakonec jsme se přeci jen ze spacáků vykopali, absolvovali ranní hygienu a nezapomněli ani na rozcvičku. Dopoledne jsme si zahráli sardinky. Po obědě jsme provedli rituál na přivolání slunce a šli si lehnout s nadějí, že příští den vyjde.

3.4.

Ráno nás vzbudili první paprsky slunce. Tak přeci jen. Snídáme a snažíme se poklidit klubovnu. S obědem začínáme brzy. Děláme si totiž smažený sýr s bramborem. Moc jsme si pochutnali.
Odpoledne musel Golem domu a tak nám nechal klíče od klubovny a odešel. My jsme také odešli… :-D Prošli jsme se směr lesopark, kde usedáme a povídáme si. Nakonec jsme to vzali přes Vojířovi (kde jsme zazvonili a rychle zdrhali) do Tesca, naše oblíbené místo. Následně jsme se vrátili do klubovny, kde jsme si udělali barový pult,samozřejmě nealko  ;-), volume od Klíšťákovo reproduktorů otočili na ,,max“ a čekali na Golema. Ten dorazil společně s Mrakem v cca 19:00.
Kotě, Golem a Mrak vyrazili na Mši Svatou na Sv. Hoře Klíšťák s Petrem zůstali v klubovně a dívali se na filmy. Na mši jsme jeli MHD. Na zastávce se k nám přidala ještě Beruška. Do klubovny se vracíme pěšky kolem půlnoci. Neměli jsme sílu na nic jiného než si jít lehnout.

4.4

Ráno snídáme a vyrážíme opět na nákup do Tesca. Při zpáteční cestě stavíme na dětském hřišti, kde jsme obsadili všechny houpačky. Petr se snažil i klouzat, ale jaksi se do klouzačky nevešel. Klíšťák se pro změnu snažil houpat na pérové houpačce, ale také to nebylo moc slavné (zabořil se do země…) :-)
Dopoledne hrajeme různé hry, co měla na programu Kotě. Obědváme a opět si hrajeme…krom jiného třeba přehazku a voley-ball. Po večeři uklízíme a přemýšlíme, jak se dostaneme na Slivici ( pěšky se nám nechce…), nakonec je vše vyřešeno, Koumák se pro nás ráno staví. S klidem si jdeme lehnout...

5.4.

Golem s Klíšťákem ráno vstávají brzo. Jdou totiž s pomlázkou na návštěvu k Vojířům, kde je nepochybně rádi vidí. Také potkali pí.Královou…Následně se vracejí do klubovny. Budí Kotě a Petra. Koumák už nám volá, kde jsme. Máme zpoždění.
Vybíháme před klubovnu. Tam nasedáme do auta a odjíždíme na Slivici. Ze Slivice společně vyrážíme na Makovou. Tam jsme si našli kešku a zašli na mši. Po ní už venku čekali všichni příslušníci mužského pohlaví připraveni s pomlázkou.
Nakonec nás Koumák dovezl do klubovny, kde si vaříme oběd a rozcházíme se domů.

Ačkoliv se po pár teplejších dnes opět vrátila zima a skoro celý pátek sněží a je pěkně hnusně, scházíme se před šestou hodinou večerní na vlakovém nádraží a po chvilce vyrážíme směr Beroun, respektive Srbsko… Čeká nás celovíkendová výprava do bývalého strážního domku kousek od Srbska.

 

Scházíme se postupně ve složení Míra, Placatka, Péťa, Golem, Mráček a Beruška. Většina našich členů je bohužel buď se školou na horách, nebo jsou nemocní :-( I přes to nás to neodrazuje a za chvíli již sedíme ve vlaku… Po téměř hodině jízdy se ocitáme v Berouně, kde máme nejen přestoupit do jiného vlaku, ale potřebujeme také nakoupit zásoby. Každý z nás má s sebou přece jen večeři…

 

Nabíráme směr Kaufland a cestou se domlouváme, co vlastně budeme chtít jíst. Cestou také procházíme pod jedním pěkným mostem, kde by se dalo i kempovat ;-) Také potkáváme nějakého dědulu/sběratele odpadků, který nám nabízí jakousi hůl (asi na popohánění dětí…) – raději odmítáme… V Kauflandu nakupujeme potraviny téměř na celý víkend – tedy až na mletou papriku, brambory a chleba. Chápeme, že je večer, ale přece jen – 40,-Kč za bochník chleba je trošku moc… :-O Tyto potraviny objednáváme u Doda, který má dorazit v sobotu ráno.

 

Vracíme se na nádraží, kde máme ještě čas na první fázi večeře. Společnost nám tu dělá ještě jedna slečna, která také čeká na vlak a také policisté a záchranáři, kteří odtud vyhazují bezdomovce. Jeden z nich navíc při odchodu notně posilněn krabicovým vínem upadl a tak ho ošetřují v sanitce… V mezičase také Péťa s Golemem nacházejí geokeš, která je umístěna pod kamenem kousíček od nádraží. Následně vlakem ruského vzhledu odjíždíme do Srbska.

 

Po výstupu na nádraží zjišťujeme, kam vlastně máme jít… Do vechtrovny to máme cca 1km, ale po kolejích v noci opravdu nepůjdeme. Zapínáme GPS a vyrážíme nejlepší možnou cestou. Po chvíli chůze již po pravé straně polní cesty vidíme domek na skále – cíl naší dnešní cesty :-)

 

Mráček s Golemem nejprve prohlížejí možnosti domku a následně se ubytováváme, Golem si bere z batohu sekeru, připravuje třísky a zatápí v kamnech. V domku je několik prvků, které nás zaujaly na první pohled :-)Například to, že v domku není elektřina, ale přesto se zde kromě plynu svítí i elektřinou – konkrétně LED diodami. Zdejší obyvatelé jsou evidentně také hodně „shánčliví“ – v celém domku je spousta cedulí (zákazů, upozornění, ale i např. požárních směrnic a obrazů z různých institucí… Na druhou stranu ve zdejší výbavě je i historické pianino…

 

Večeříme a domlouváme se, kdo kde bude spát. Dělíme se na část spící na půdě a část spící dole v přízemí. Golem s Mráčkem a Beruškou hrají karty, pánové zalezli na půdu a zorganizovali si spacákovou válku… Následně jdeme spát. Jen Golem ještě topí v kamnech…

 

Jsou čtyři hodiny ráno a je „trochu“ zima. Golem vstává a opět zatápí, abychom nezmrzli (Teploměr ukazuje cca nulu – brr…) Počítáme vlaky, které tu projíždějí cca každých 30 minut – trať je 5 metrů od vchodu do baráku. Zjišťujeme, že i bez dívání se už zvládáme určovat typ i délku vlaku :-D

 

Péťu, Placatku a Míru budíme v 8 ráno, vstáváme a připravujeme snídani. Vaříme ovesnou kaši s jablky – chutnalo všem :-P V přízemí už je příjemně teplo a tak trávíme čas společenskou zábavou - hrajeme Bang! a hry s kartami… Během dopoledne dorazil také Dodo se zbytkem zásob. Následně připravujeme venku dřevo na vaření oběda a připravujeme oběd – naplánovali jsme si slepici na paprice s těstovinami.

 

Pánové jsou trošku překvapení, že slepice má také kosti a dokonce tuk… Domluvili jsem se, že se i tři „odborníci“ naučí omáčku uvařit. Nejprve je tedy potřeba slepici vyprat, naporcovat atd. V mezičase zkoušíme kreslit zdejší přírodní útvary – na skále za tratí jsou nádherné rampouchy. Dodo také ještě stihl prozkoumat zdejší klavír a hlavně sbírku historických not… :-)

 

Po ¾ hodince máme maso uvařené, tak ho obíráme, doděláváme omáčku a vaříme těstoviny. Oběd chutnal všem :-P

 

Po obědě máme chvíli polední klid a poté vyrážíme na „procházku“. Jen Mráček se potřebuje učit němčinu a tak zůstává v domku a zároveň topí… My ostatní vyrážíme na kopec. Nacházíme stezičku vedoucí nahoru po úbočí skalnatého lesíka… Postupně se dopracováváme až na vrchol a posléze pomocí GPS hledáme jednu ze zdejších keší. Nacházíme ji až za počínajícího soumraku přímo nad naším dočasným domovem. Respektive máme to domů cca 80 metrů – pět rovně a zbytek svisle dolů… :-D Povídáme si chvilku s Mráčkem a následně odcházíme zpátky ke stezce…

 

Je již docela tma. Výhled na osvětlené údolí je opravdu hezký, ale nás aktuálně zajímá spíš to, jak se rozumně dostat dolů z kopce. Máme s sebou sice jednu čelovku, ale nakonec se rozhodujeme jít úplně bez světla. Postupně se dopracováváme až dolů, procházíme kolem zdejší srubové osady s vlajkou Konfederace a Jižanů a po chvíli jsme již ve vechtrovně…

 

Dáváme sušit vlhké věci a připravujeme večeři. Péťa a Mírou a Placatkou připravují česnečku, Golem s Mráčkem topinky, které doplňujeme nejen česnekem a perlou, ale také sýrem…

 

Večer ještě pokoušíme svojí fantazii – vymýšlíme reklamu na okousaný kus chleba. Nejlépe uspěl Míra. Jsme unavení, tak připravujeme místo na spaní – tentokrát spíme všichni dole, neboť je tu opravdu teplo…

 

Ráno se probouzíme v půl deváté, snídaňo/svačíme a vrháme se na úklid vechtrovny i okolí. Zdejší obyvatelé mají nejen na každé součásti vybavení přesný návod, jak ji používat, ale také máme A4 se seznamem, co kam a jak uklidit. Postupně procházíme jednotlivé body a dostáváme se i k takovým, které určitě ostatní přeskakovali. Například klepání koberců – prý se mají klepat vždy, ale po vyklepání jsou světlejší, než když jsme je viděli při příjezdu :-D

 

Odcházíme na nádraží a plníme i poslední bod ze seznamu na úklid – máváme na rozloučenou...

 

Na nádraží si dáváme ještě malinkou svačinku – mrkev a chléb… Následně odjíždíme domů. Ze Srbska jedeme CityElefantem a také Ve vlaku ještě hrajeme vědomostně-zábavnou hru, kterou připravil Mráček. Pantomimou předvádíme povolání (třeba Dodo babku kořenářku) a také hádáme slova dle nápovědy. (Golem tipl topol na základě nápovědy „listnatý neovocný strom“)

Vystupujeme v Příbrami a rozcházíme se domů. Výprava se nám líbila a příště nás snad bude víc :-).

Máme poslední únorový den a také oddílovou výpravu :-) Scházíme se v 10 hodin dopoledne u klubovny. Venku je pěkně hnusně a tak nás není moc – jen Jirka, Matěj, Franta, Lukáš, Klíšťák, Kotě, Péťa,Sluníčko, Golem, Beruška a Mráček. Respektive Mráčka jsme potkali až cestou…

Hned po zahájení výpravy dostal každý z nás za úkol vybrat si 2 účastníky výpravy a zapsat si jejich jména do zápisníku. Proč – to jsme nevěděli…
Od klubovny jsme vyrazili po skautských pochodových značkách, které nás postupně dovedli nahoru na Zdaboř. (Právě tam jsme se sešli s Mráčkem…) Cestou jsme potkali většinu běžných značek v různých provedeních. Následně jsme se zabývali různými dopravními značkami (tyto znalosti se nám budou hodit na blížících se závodech vlčat a světlušek ;-) ).

Následně jsme se vydali po turistické značce směrem k Žežickým skalkám… Cestou jsme si zahráli několik her (třeba „Dobré rady“ – zde bylo naším úkolem procvičit jak své nohy, tak i hlavu při zapamatovávání si hesel z lístečků rozmístěných po lese…). Také jsme zvládli nafilmovat jednu scénku pro nadcházející víkend Čekatelsko-zážitkového kurzu PoKrok.

Dorazili jsme až nahoru na skálu a zde jsme cestou po jedné geodálnici nalezli skrytou keš. A také jsme zvládli oběd. :-P

Venku je pořád nic moc a tak se rozhodujeme jít zpět do klubovny. Cestou to bereme přes pole a „obdivujeme“ naše městské navigační body – dříve byla z dálky vidět jen Svatá Hora, aktuálně jsou to Stop-Shop, Obi, Tesco…

V klubovně dáváme sušit mokré věci a boty, vaříme čaj a chvilku relaxujeme. Následují hry v klubovně. Největší úspěch sklidil Autobus, těsně následovaný Koňskými závody. Čas ubíhá rychleji, než bychom chtěli. V 16:00 se tedy rozcházíme do svých domovů…

Máme pololetí, ve škole se rozdávalo pololetní vysvědčení a my se díky podzimním prázdninám vydáváme na delší výpravu :-) Scházíme se ve čtvrtek navečer na zrekonstruovaném příbramském autobusovém nádraží. Kdo všechno? Beruška, Dan,Golem, Klíšťák,Kotě, Lukáš, Míra, Mobi, Mráček, Petr,Sluníčko, Veverka a Vojta.

 

Kotě vyráží jako první busem společně s Aničkou – bude nás čekat na Slivici. My ostatní se také přesouvám na autobusovou zastávku a o 15 minut později odjíždíme autobusem na Slivici. Zde na nás čeká Koumák, ke kterému se mají přidat 2 z jeho vlčat (budou na výpravě s námi). Koumákova vlčata dorazila, konkrétně Péťa a Matouš.

 

Ubytováváme se na faře na Slivici, sdělujeme si pravidla pobytu tam a následně nás čeká uvítání do legendy víkendu – stylově se přesouváme do Doby ledové. Následuje promítání filmu a poté deskovky… Následně odcházíme spát… (samozřejmě s pohádkou na dobrou noc) Pozdě večer se k nám připojil také Dodo, který dorazil z Českých Budějovic.

 

V pátek vstáváme v 8 ráno, snídáme cornflakes s mlékem a dozvídáme se, co nás bude čekat dnes dopoledne. Oblékáme se a vydáváme se stopovat „tajemné zvíře“. Cesta nás vede sněhovými pláněmi docela daleko… Nešli s námi jen Dodo (nevíme, kde je), Mráček (připravuje hamu), Golem a Kotě, která tak trochu stávkovala… Měli se k nám připojit v průběhu cesty, ale bohužel jsme se minuli… Golem s Kotětem našli cestou aspoň jednu keš (u které jsme se měli sejít, ale stopy tomu chtěly jinak…)

 

Stopovací skupina dorazila po stopách až zpět na faru… Rozmražujeme oblečení i Danovy nohy, převlékáme se do suchého oblečení a obědváme – těstoviny volitelně s grankem či s kečupem. Po obědě nás opouštějí Veverka a Mobi. :-(
Následně nás čeká polední klid (který si někteří z nás zpříjemňují kulečníkem, hrou na kytaru atp.) a posléze odpolední program. Naším úkolem je nakreslit les. Máme k dispozici pastelky, fixy a velký kus balícího papíru. Na tvorbu jsme rozdělení do dvou skupin – ve kterých prý zůstaneme až do konce výpravy. Oba obrázky jsou vylepšeny také o vyobrazení Golema a Koumáka.

 

Když jsou obrázky hotové, dozvídáme se, jak můžeme naše lesy obohatit o živočichy a houby. Potřebujeme k tomu splnit co nejvíc úkolů, které si pro nás připravili členové vedení. Za každý úspěšně splněný úkol získáváme jeden obrázek, který je potřeba správně vybarvit a dle uvážení umístit na místo, kde daný organismus v lese žije (pokud tam vůbec žije…). Mezi úkoly patří zdravověda, šifrování, básničky, uzlování, divadlo atp. Během hry k nám dorazil i poslední člen výpravy – Jirka.

 

Oblečení a boty jsou usušené, dalším naším programem je tedy opět pobyt venku. Na faru je potřeba dovézt uhlí… Pomáháme tedy s úklidem sněhu, přičemž si připravujeme hromadu na iglú. Následně využíváme množství sněhu a realizujeme ještě sněhovou bitvu :-D
Je čas na večeři – přesouváme se dovnitř a pochutnáváme si na gulášové polévce s chlebem. Následuje hraní na kytaru a zpěv. Dle únavy odcházíme spát… Samozřejmě ale došlo i na pohádku na dobrou noc.

 

Je ráno – vstáváme a opět snídáme stejně jako v pátek. Trochu uklízíme na faře a následně se přesouváme do stodoly. Zde hrajeme několik her – např. ruční fotbal :-) Koumák s Dodem odklízejí také sníh z půdy – mezi taškami na střeše stodoly „trošku“ profukuje…

 

Následně Koumák, Golem a Dodo vytvářejí několik uliček ve sněhu – vyznačují cesty k místům, kde budeme vařit oběd. Máme sice možnost vařit v pohodlí kuchyně, ale proč bychom nevyzkoušeli i vaření na sněhu! ;-) Štípeme dřevo, rozděláváme oheň, rozpouštíme sníh, vaříme polévku a nakonec špízy. Mňam :-P Jsme rozděleni do 3 skupin – „Klíšťákovci“, „Kotětovci“ a vedení. Malí zkoušeli s Dodem také vykopat naše iglú. Následně se přesouváme do tepla…

 

Dáváme sušit mokré oblečení a přesouváme se na delší polední klid. Zalézáme do spacáků a Golem nám jde čte několik pohádek od bratří Grimmů. Následně hrajeme ještě městečko Palermo, pistolníky a také žížalky.

 

Jsme již dostatečně odpočati a tak se přesouváme do místnosti vedle kuchyně a čeká nás účast v televizní soutěži! Hrajeme 5 proti 5. :-) Následně dostáváme za úkol vytvořit si škrabošky a vymyslet divadlo… Tvoříme masky zvířátek i dalších osob a přirpavujeme divadlo. Mezitím Golem připravil večeři – česnekovo-sýrovou pomazánku. Chleby jsou navíc Golemem a Mráčkem stylově ozdobeny :-)

 

Po večeři hrajeme po družinách divadlo – tedy hned poté, co Koumák vykoumal připravu stahovatelné opony v chodbě. Obě představení byla zdařilá  Následně se postupně střídáme ve sprchách a skauti se jdou s Golemem ještě projít. Zjišťují souřadnice ke keši, kterou budeme chtít zítra najít. Následně odcházíme všichni spát.

 

Je noc, ale vzhledem k tomu, že zvířata se musela umět pohybovat nejen dnes, ale i v době ledové v noci, čeká i na nás nelehký úkol… Úkolem mladších je dojít po svíčkách do prvního patra fary a podepsat se na papír, který je tam umístěn. Pro starší je posléze určen úkol těžší. Koumák je namaskován jako oběšenec na trámu na půdě! Úkolem skautů je dojít se opět po svíčkách podepsat… Nejvíc se lekla Kotě, ale i ostatní byli nepříjemně překvapeni…

 

Po ranním vstávání a hygieně uklízíme a balíme své věci a připravujeme se na putování za pralidmi, kterým máme vrátit ukradená mláďata… Z fary odchází nejprve Golem s Beruškou. Následně odcházíme směrem k Slivickému památníku. Cestou plníme několik úkolů, mezi nimi i nalezení keše. Poklad zdárně objeven a tak se od veverky (Berušky) dozvídáme, za kterým křovím najdeme pralidi. Postupně se tam přesouváme a zjišťujeme, že pralidi představují naši rodiče, prarodiče, sourozenci… Máme za úkol odvést je zpět na faru. Někdo má z jejich návštěvy větší, někdo menší radost, ale postupně se vydáváme na cestu. Jen Golem trochu pomáhá s cestou Míšovi – mladšímu bráchovi od Kotěte. Cestou vyzvedáváme ještě Vojtu, který se trošku zapomněl a rodiče došel opět až na Slivici.

 

Zde se přemisťujeme na faře rovnou ke stolu – Mráček pro nás připravil oběd. Obědváme čínu s rýží :-P Následně ještě promítání fotek z víkendu a postupně se rozcházíme domů. Zůstavší uklízejí faru a Koumák pomáhá s transporty řidičů zpět k autům a také části našich účastníků zpět do Příbrami.

Dodo, Golem a Mráček douklízejí a po příjezdu Koumáka mu ještě pomáhají s natažením síťového kabelu z půdy do přízemí fary. Asi se to ale nelíbilo nějakému místnímu duchovi a tak to bylo trošku náročnější. Nakonec je vše úspěšně dokončeno a Koumák nás odváží do Příbrami.

Je před námi konec roku, Silvestr. Domluvili jsme se, že ho letos zkusíme oslavit trochu netradičně, poskautsku. Sešli jsme se ve středu 30. prosince po poledni rovnou na místě našeho pobytu, na Řimbabě. Respektive první dorazil Golem, krátcepo něm Placatka. Následně dorazili i ti, kteří to měli s odvozem až na místo… Konkrétně Kotě a Klíšťák. Nejvtipnější byla Klíšťákova maminka, která ho nejprve nechtěla pustit a tak se na místě musela přesvědčit o tom, kde vlastně bude Silvestr trávit. Poslední tečkou bylo to, když po jejím odjezdu Klíšťák zjistil, že mu sebrala všechny peníze z peněženky :-)

 

Skauti již nějaký čas předem měli „nemístné poznámky“ o tom, že jsou dost staří a tak zvládnou i náročnější program. Tak jsme tedy zkusili něco opravdu netradičního… I malé dítě ví, jak dlouhý je jeden den. Proč by ho ale nebylo možné zkrátit??? Tak jsme si udělali den jen desetihodinový! Během našeho pobytu na Řimbabě jsme tedy prožili celý týden  (Každý náš den obsahoval 6 hodin „aktivity“ a 4 hodiny „noci“.)

 

Den 1.

 

Náš první den začal hned po našem příchodu na Řimbabu. Nejprve jsme si sdělili dojmy z Vánoc, „nasnídali se“ a následně se domluvili, jak si přizpůsobíme prostor v klubovně. Shodli jsme se na tom, že venku je docela zima a zima je určitě i na půdě. Nejprve jsme tedy připravili dřevo na topení, zatopili v kamnech a poté šli připravit místo na spaní. Sundali jsme dolů z půdy dostatek matrací na vytvoření „letiště“ a každý si zabral své místečko. Ještě jsme trochu upravili prostor v klubovně a poté si zahráli několik stolních her.

 

Začíná večer, ale nám se ještě nechce spát (ve středoevr. čase je ještě brzo…). Rozhodujeme se tedy ponocovat a „jít do kina“. Pouštíme si několik filmů (třeba „babku“…) Nakonec jdeme na chvíli spát…

 

Den 2.

 

Je brzo ráno, vstáváme a půjdeme na nákup… Snídaně, obléknout se a hurá na pole. Je „trochu“ bahnité, ale to nás neodrazuje! Úspěšně se dopravujeme až k Tescu a zařizujeme nákup na celou dobu pobytu. Nakupujeme věci nejen na běžné stravování, ale i na oslavu.

 

Cestou zpět také vyzvedáváme Berušku, která včera nemohla dorazit. Vyzvedáváme ji cestou zpět u lesa a odcházíme směrem na Řimbabu. Zde ještě v Bohutíně nakupujeme sirky…

 

Na Řimbabě opět roztápíme kamna, večeříme a jdeme spát (je přece pozdě večer – již 10:00 SEČ).

 

Den 3.

 

Vstáváme a půjdeme připravovat jídlo. Zkoušíme uvařit oběd venku, ale počasí nám moc nepřeje. Každopádně jsme se najedli a následně jsme šli připravit i jídlo na Silvestrovskou noc. Tvoříme bramborový salát, chlebíčky atp. Následně krmení a slavení…

 

Den 4.

 

Náš čtvrtý den začal přesně se začátkem nového roku… Vstáváme, budíme Petra, aby si s námi aspoň připil Rychlými špunty na Silvestra a jdeme „ohňostrojovat“… :-) Celá Vysoká Pec je v kouřovém oparu – snad všichni zdejší obyvatelé se předhánějí, kdo odpálí víc rachejtlí. Také my přispíváme svou troškou do mlýna – padáčkové rakety, včeličky, piráty atp.

 

Po návratu na Řimbabu si pouštíme 2 komedie a posléze usínáme…

 

Den 5.

 

Ráno se nám vstává celkem těžko, ale přece to zvládáme. Necelé čtyři hodiny spánku nejsou moc… Snídáme a jdeme na výlet… Jak na Nový rok, tak po celý rok! Cestou tedy nacházíme 3 keše :-P Procházka byla opravdu hezká a vyzkoušeli jsme během ní nové střediskové GPSky. No – nic moc…
Po návratu na Řimbabu se krmíme a následně jdeme spát.

 

Den 6.

 

Vstáváme (dle SEČ poměrně pozdě večer), snídáme rozpečené rohlíky se sýrem a štípáme zbytky dřeva na Řimbabě. Píšeme také SMS pozdrav Dodovi. Je trošku mimo z toho, že teprve snídáme (o našem programu nevěděl…) :-) Následně se oblékáme, bereme pilu a Golemovu sekeru a jdeme do lesa zajistit další topivo. Po delším hledání konečně nalézáme vhodný strom, který se vzápětí stává naší obětí. Oklestit, rozřezat na kládz a hurá na Řimbabu. Zde ještě dřevo porcujeme na polínka, která skládáme do klubovny. Pouštíme si k práci hudební doprovod a ještě si děláme trošku legraci z Lucinky… (ať žijí SMSky ;-))

 

Konečně máme pořádně zatopeno! U kamen ukazuje teploměr téměř 30°C… Jdeme spát.

 

Den 7.

 

Poslední den pobytu na Řimbabě. Ráno vstává pouze Golem, připravuje jídlo a začíná s úklidem. Ostatní vstávají až na „oběd“. Následně je potřeba uklidit všechny příznaky našeho pobytu, naskládat matrace zpět nahoru, vyčistit kamna…

Nejprve odjíždí Kotě, Petr odchází po svých (má to v podstatě přes silnici…), ostatní ještě hrají Ligreto. Po půl hodině pro nás přijíždí Klíšťákova maminka a odjíždíme domů…

Ježíšek na nás ani letos nezapomněl, 18. 12. v 17:00 h - skrz sněhové závěje se brodíme ke klubovně. Všudy přítomná vánoční atmosféra jako by sama vybízela k otázce co je za zamčenými dveřmi. Někteří se sice snažili dostati dovnitř dříve, ale jejich snažení se nesetkalo s úspěchem.

 Konečně můžeme jít dovnitř. Jaká je to nádhera. Celá místnost je prosycena vůní Vánoc. Zaslýcháme tóny koled, ze stropu se snáší hvězdy, ale co je nejdůležitější nechyběl ani více jak dvoumetrový strom a co teprve těch dárků pod ním. Každý si zde našel své. Někdo se věnoval především konzumaci všelijakých dobrot, kterých se zde sešlo též mnoho. Další zpívali koledy a někdo si jen užíval vánoční atmosféru s vůní františků a jehličí. Navštívila nás také vánoční strašidla – sv. Lucinka, sv. Ambrož a Perchta.

 Poté přišlo rozdělování dárků. Nikdo neobdržel méně než 17. Další dárky nezapomněli připravit ani družiny. Naši skauti si připravili krabičky s překvapením (bonbóny :-D ). Naši nejmenší pro všechny pomocí hřebíčku ozdobili jablíčka. Poslední družina se postarala i o duševní obdarování – shlédli jsme divadelní hru „Dvojka naděluje Ježíškovi“.

 Nadílka vyvrcholila prskavkami, odpalováním pyrotechniky a následným rozloučením pomocí gillwelského kruhu. Kromě dárků jsme si všichni odnesli i dobrou náladu a nezapomenutelný zážitek. Šťastné a veselé :-)

 

Dnes ve 13 hodin jsme se sešli u klubovny na tradiční předvánoční oddílovou akci – palačinkovou výpravu spojenou s nadílkou lesní zvěři. Nejprve jsme provedli veřejný průzkum na téma – vybavení na palačinky a dárky pro zvířátka. Dozvěděli jsme se opravdu zajímavé věci. Někteří přinesli zvířátkům dárků opravdu hodně, jiní to již stihli sníst. Z klubovny jsme přibrali ještě suroviny na samotné palačinky a poté si zahráli hru na slušně vychované občany.

 Vydali jsme se směrem na Padák. Cestou jsme se zastavili u rybníku Kaňka a zkusili jsme najít „Kaňku do pohádky“(jde o geocache, jejíž souřadnice se skrývaly pod šifrou tvořenou obrázky). Místo jsme nakonec nalezli a samotná schránka nás samotným vzhledem skutečně překvapila. Následně jsme se vydali nahoru na Padák, kde jsme nalezli vhodné místo pro tvorbu palačinek. Též jsme potkali milého pana hajného, který se nás ptal, co že těm zajícům vaříme a následně nám popřál dobrou chuť :-). Na zahřátí jsme si zahráli pár hříček - „Proč skáčeš“ a „Fero, kde su bol“.

 I přes hroznou zimu jsme upekli palačinky a ozdobili stromeček pro zvířátka. Následně jsme se odebrali do klubovny, kde jsme rozmrzli a zahráli si ještě několik her. Následně jsme se rozloučili a odebrali k domovům.

 PS: Skauti si tuto výpravu prodloužili o „předakci“ a sešli se už v sobotu v 18:00 hod, snažili se trochu poklidit v klubovně, umyli okna a vyprali záclony. Pak také koukli na filmík.

Původně v sobotu, potom v neděli a nakonec sobota až neděle. Skauti se se sešli v sobotu 12.12 večer. Domluvili se, že chtějí dvoudení výpravu a tak Golemovi nezbylo nic jiného než v 18:00 přijít ke klubovně. Kotě se trochu zpozdila tak na ní ostatní počkali a pak se společně vydali do klubovny.

Tam jsme se ubytovali, udělali bordel a umyli záclony v savu z čehož Kotě opravdu pálili ruce, ale co hlavně že jsme vyprali ;-) Nakonec jsme šli na nákup do Tesca. Nakoupili jsme si večeři, snídani na druhý den, taky oběd a hlavně mycí prostředky, aby se Kotě mohla činit.

Po našem návratu byl v klubovně ještě větší bordel než předtím, alespoň že Kotě umyla okna. Nakonec jsme si řekli, že ,,uklízení“ máme dost a šli koukat na Základní instinkt a Johna Englishe. Golem se při tom snažil učit, ale vzhledem k bordelu, námi vytvářenému to asi moc nešlo...

Spát jsme šli cca ve 4.30. Ráno (v deset hodin) se chvíli uklízelo a nakonec nastal čas na snídani spojenou s oběděm.

V jednu přišli děti tak jsme vyrazili. Po cestě našli jednu kešku udělali si palačinky a zahráli různé hry abychom nezmrzli. Když jsme se vrátili museli jsme ještě čekat na rodiče. Děti pro jistotu nebyly vpuštěny do klubovny aby se nelekli.

Nakonec jsme se plni zážitků všichní vrátili zpět do našich teplých domovů.

 Dnes 5. 6. jsme se vydali na Mikulášský seminář. Ráno v 6.00 Golem s Roseanne sedli na autobus do Prahy. V Jiráskových sadech se k nim přidala ještě Kotě, která si to samozřejmě nemohla nechat ujít. :-)

  V Praze jsme se pomocí metra a vlastních nohou dopravili na právnickou fakultu, kde se přednáška konala. Golem s Roseanne si vyzvedli své rezervované lístky, Kotě si lístek musela koupit na místě. Protože jsme v Praze byli brzo, našli jsme si jednu keš a nakoupili snídani.

Pak jsme se, po chvíli bloudění po fakultě a se zastávkou na WC, dopravili do přednáškové místnosti. Tam jsme si vyslechli první a následně i druhou zajímavou přednášku. Po skončení jsme se společně s objeveným Koumákem přemístili do další místnosti. Tam jsme vyslechli další, asi nejzajímavější přednášku. Věnovala se růstu populace a otázce: ,,Kolik lidí unese naše planeta?“

Poté jsme měli půlhodinku na oběd, ale protože jsme usoudili, že je to málo, vypustili jsme přednášku ,,Rasistou snadno a rychle“ a vydali se na oběd. Dlouho jsme nemohli nic najít, ale nakonec jsme se dostali do Alberta, kde jsme nakoupili.

Pak jsme se vrátili zpátky na poslední přednášku. Na konci promluvil ještě starosta Junáku. Z toho měla největší radost Kotě, která se díky tomu i probrala.

Po skončení jsme si vyzvedli bundy z úschovny a pokecali ještě s Tomem. Rozloučili jsme se s Roseanne, která musela do Ústí a ve třech jsme se ještě vydali hledat kešky. Zpříjemnili jsme si to zastávkou na dětském hřišti a zkratkou přes Staroměstské náměstí jsme to vzali ke Koumákově autě, který byl tak hodný a vzal nás do Příbrami.

Dnes 20. 11. jsme se sešli (Golem, Tuzemák, Jirka, Vojta, Dan, Petr) u klubovny. Na nákup jsme se vydali, kam jinam, než do Billy. Nakoupili jsme, povozili se na nákupním vozíku a pak se vydali na cestu ještě přes Golemův barák, kde se chtěla valná většina ukempit, ale Golemovo rodičům ani jemu se to moc nezdálo.

Na Řimbabu jsme dorazili během 30 minut. Po příchodu jsme si vyzvedli ještě Placatku, který to má za barákem. Zatopili jsme, abychom nezmrzli, pak si udělali večeři a šli si zahrát nějaké hry. Chvíli poté ještě dorazila Kotě, ale než se ohlásila, sledovala nás za oknem a moc se bavila. (Dovezl ji tatínek, neboť nemohla kvůli problémům s nohou moc chodit...) Přidala se k nám a zahrála si nějaké hry. Poté šli již malí spát. Golem jim vyprávěl pohádku o zlém permoníkovi, který si bere děti do podzemí a tak se jim nejdřív spát nechtělo, ale nakonec přeci jen usnuli. Kotě s Tuzemákem a Placatkouse šli projít. Golem o ně sice měl strach, ale po čase se vrátili živi a zdrávi. Pozdě večer dorazil ještě Dodo. Kotě se rozhodla, že si půjde ustlat a samozřejmě Tuzemák a Placatka se jí vydali pomoc. Trochu přestěhovali, už spící děti a udělali si svůj vlastní prostor. Pak jsme ještě něco kutili dole a nakonec si šel Placatka a Tuzemák lehnout, jen Kotě nechtěla a tak si ještě asi do dvou povídali než si šla i s Golemem a Dodem lehnout.

Ráno jsme vstávali asi v devět hodin. Uvařili jsme si čaj, nanosili dříví na večer a namazali si chleba s paštikou. Pak jsme se šli projít do blízkého lesa. Kotěti se po cestě podařilo rozbít petrolejku tak za trest kousek nesla deku. V lese nim Golem Dodem zahráli scénku a děti potom sbírali listí a větvičky, které museli určit. Poté jsme to vzali oklikou do Bohutína. Našli si různé informace potřebné k nalezení keše, kterou jsme v zavěru samozřejmě našli, ale ještě před ní jsme vyzvedli keš nedaleko Lůmku. Některé napadlo, že bychom tam mohli přespat, ale ti rozumnější to raději zavrhli. Pak jsme se vydali zpět, ale protože kotěti se šlo špatně a šla pomalu oddělila se od zbytku a šla jen s Golemem.

Mezitím zbytek přišel do klubovny a uvařil polévku (asi v pět). Poté dorazila i Kotě s Golemem, kterým se sice líbilo, že je uvařeno, ale to, že se netopí, už nebylo zas tak veselé. Donutili tedy Placatku s Tuzemákem zatopit, ale příliš se jim to nedařilo, takže se asi po hodině do toho vložil Dodo a konečně bylo teplo…Večer si šly děti uvařit špagety a Golem s Kotětem jim zatím udělali omáčku. Když jsme se přišli podívat jak se jim to daří a zjistili, že vodu vaří jen na papírech které jim už pomalu docházeli, museli jsme jim pomoct. Večer jsme přeci jen večeřeli a moc jsme si pochutnali.

Večer nás čekala pomoc permoníkovi proti zlému duchovi – docela akční noční hra. Kupodivu se báli i skauti. Následně jsme uložili malé děti a Kotě, Dodo, Golem, Placatka a Tuzemák kouali na DVD Společenství vlků. Po filmu šel Placatka s Tuzemákem spát a Kotě si ještě s Dodem a Golemem opět povídali. Tentokrát to protáhli a šli spát až ve čtyři hodiny.

Ráno jsme vstávali dost brzo a to v deset hodin dopoledne. K snídani jsme si dali müsli s mlékem. Kotě s Placatkou as Tuzemákem si pak ještě došli koupit něco sladkého do nejbližšího krámu. Chvíli poté si pro Kotě přijel její taťka tak musela domu. Zbytek ještě uklidil a vydal se zpět do Příbrami.

Sešli jsme se v pátek odpoledne v Jiráskových sadech. Kdo všechno? Kotě, Slimák, Čutora a Golem. V autobuse, do kterého jsme po chvíli čekání nastoupili, již jeli Mráček s Beruškou. Po celkem klidné a rychlé jízdě jsme dorazili do Prahy, na Andělu nakoupili jízdenky a tramvají se vydali ke klubovně. Až na místě jsme zjisili, že jsme loni při Mixemu spali sice v klubovně stejného střediska a vystupovali na stajné zastávce, ale klubovna byla o pár bloků jinde… Přesto jsme své útočitě po chvilce chůze nalezli a ubytovali se. Následně jsme se vydali na nákup a večer poté uvařili večeři, hráli Bang! a Lovce a sběrače a následně šli spát.

V sobotu ráno jsme se po budíčku nasnídali (dělali jsem vlastní müsli), sbalili svačinu a pití a vydali jsme se do ZOO. Bylo zataženo a občas trochu kapalo a tak bylo v ZOO poměrně prázdno. Nám to naopak celkem vyhovovalo, nemuseli jsme se prodírat davy lidí. V ZOO jsme s vše řádně prohlédli, hledali pár keší a také vyzkoušeli funkčnost fotoautomatů  Slimák si neodpustil také zkoušku lanovky – no, když se mu v takovém počasí chtělo – dobře mu tak… Pryč jsme odcházeli až před zavíračkou a celkem unaveni jsme vyjeli směr klubovna. Cestou jsme se ale dohodli, že přecijen chceme jít na pizzu a tak začal hon „najděte pizzerii“. Trochu jsme si zajezdili tramvají, ale nakonec jsme jeden útulný podnik s hezkými cenami nalezli a navečeřeli se. Zpět ke klubovně jsme šli pěšky a cestu si vylepšovali krom jiného zpěvem

Po příchodu do klubovny jsme si ještě zahráli pár her a šli spát.

V neděli ráno vstávali všichni až na Slimáka a Čutoru. Ty jsme budili až v 11 hod., ale přesto Slimák odmítal vstávat… Nakonec se mu vůbec nelíbilo, že jsme ho vytáhli ze spacáku a poslali „na mráz“. Nakonec jsme si pro něj stejně museli dojít, protože si začal trochu hrát na uraženého.

Nakonec jsme uvařili oběd, vše uklidili a vyjeli zpět domů…

Již na jaře jsme se domlouvali ve středisku na tom, že by bylo fajn sejít se na nějaké společné víkendovce... Volba padla na první víkend v říjnu a dle nápadu Náčelníka byla jako místo vybrána tvrz ve Zbenicích...

Sešli jsme se v pátek 2. října v 18:00 na autobusovém nádraží v Příbrami (tedy na tom zbytku, který tam v současné době je). A kdo všechno?

Veverka, Janík, Golem, Kotě, Slimák, Matěj, Mobi, Klíšťák, Vojta, Kristián, Daník, Dodo,  Petr, Petr-Čutora a Beruška. U odjezdu nám pomáhal ještě Mráček, který byl nakoupit... Sotva jsme naházeli nákup do batohů a už jsme jeli. :-) O dvě zastávky dál se k nám přípojily ještě Roseanne a Sluníčko.

Po příjezdu do Zbenic jsme se nejprve trošku zděsili, proč jdeme do nejrozpadlejšího baráku v obci, ale nakonec jsme spali aspoň pod střechou. (Tvrz se aktuálně opravuje...)

Souběžně s námi dorazily na místo ještě holky z Dobříše a kluci z Brdské smečky. Po úvodním chaosu jsme si prohlédli vystavené objekty (sbírky vah, květin atp.) a ubytovali se. Po individuální večeři následovala seznamka (dražba lidí) a také představení oddílů. Každý oddíl zahrál scénku... (My jsme hráli "zneškodnění přepadu na táboře".) Je pozdě, jdeme spát ;-) Tedy nejmenší rovnou, starší měli ještě chvíli volno a vedoucí se radili, co se bude dít v sobotu.

V sobotu jsme vstávali v 8 ráno a šli uvařit čaj a snídat. Čaj jsme uvařili na dřívkáči, ke snídani jsme měli tousťák s marmeládou. Po snídani odešel Mamut připravit další program a všichni ostatní si zahráli hru s názvem "Hadí ocásky". Poté jsme se vydali na velkou hru...

Došli jsme k lesu a tam se dozvěděli, že máme sbírat "byliny" v podobě víček od PET lahví a připravovat lektvary. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak byliny nejdřív musíme najít a navíc nám v jejich odnášení bránili "domorodci". Nakonec jsme nějaké byliny nasbírali a dostali sladkou odměnu.

Pár lidí od nás z oddílu a Madla z Dobříše došli najít blízkou geocache a následně jsme se vrátili do Zbenic, abychom připravili pozdní oběd.

Oběd se vařil po oddílech na ohni. My jsme nechtěli vařit nic tradičního a tak jsme vařili kuřecí nudlovou polévku a následně fritovali americké brambory. Bylo to fajn a stihli jsme to včas :-P Brďáci vařili rýži, jejich vlčata špagety a holky vařily buřtguláš. Jako poslední nakonec jedla Peťasova vlčata... Ostatní mezitím trochu pomohli majiteli tvrzi s rozebíráním jedné zdi a vlčata a medvíďata hrála s Golemem hry.

Následně jsme si zahráli ještě trojnožku a "akční pexeso" a šli si vylepšit místo na spaní. (V noci byla trochu zima, tak jsme se přestěhovali do jiné místnosti a řádně ji utěsnili pomocí igelitů... 8-))

Večer jsme měli společný program s kytarou, scénkami a naší oblíbenou hrou - žraním jablek z kotlíku s vodou. Poté jsme se postupně rozcházeli spát.

V neděli ráno jsme opět vstávali v 8 hod., uvařili čaj a nasnídali se (Emco cornflakes s mlékem). Následně jsme dosbalili všechny věci, uklidili po sobě a rozloučili se Gillwelským kruhem a oddílovými pokřiky.

Společně s Peťasem a jeho třemi vlčaty, která tam byla celý víkend, jsme se vydali na cestu domů... Došli jsme do Pečic, tam jsme se nasvačili, zablbli na kolotoči a následně odjeli autobusem domů.

V Příbrami byli všichni rychle vyzvednuti - tedy až na Vojtu... Jeho rodičům nejelo auto a tak s námi musel cca 40 min čekat. (Příjeli jsme o něco dřív, protože jsme nemuseli jít pěšky až do Milína :-)) Nakonec i ten odešel domů, a to se mu ani nechtělo... :-P

Na tento víkend jsme měli naplánovanou tradiční výpravu do lůmků u Bohutínu... Bohužel ale velká část našich členů marodí a tak to moc nešlo. Přesto jsme ale na víkendovou akci nezanevřeli, byť byla zkrácená do soboty.

Sešli jsme se v pátek odpoledne u klubovny. Bohužel dorazili jen Kotě, Golem a Dodo. Domluvili jsme se, že se cestou stavíme pro Mráčka a Berušku a výpravu ukončíme v sobotu odpoledne. Cestou přes Billu (nákup :-P) jsme dorazili ke Golemovi domů, kde jsme nabrali zbylé dva účastníky výpravy a našli na netu souřadnice několika Příbramských keší...

Následně jsme se odebrali do lesoparku, kde jsme získali náš první oddílový úlovek. Kotě se kvůli tomu trochu prošla vodou (njn, kroky měly jednou výhodu), ale stálo to za to! Byť nám hledání trvalo docela dlouho.

Začínalo se šeřit, tak jsme se odebrali do Příbrami a zkoušeli najít ještě keš u hornického domečku. Bohužel jsme ale potmě neměli moc štěstí a tak jsme šli do klubovny, kde jsme povečeřeli. Poté jsme se vydali opět ven... Na náměstí T.G.M. a na Flusárně jsme hledali další úlovky a cestou jsme se stihli také trochu "pohoupat". Po příchodu do klubovny jsme šli spát.

V sobotu jsme vstávali později a ještě ve spacácích vybalili krabici her z tábora. Zahráli jsme si "Kde leží Upsalla?", "Černé historky" a "Hackmack žížalek" (aneb krycí název červy...). Poté jsme museli trošku uklidit a šli domů.

4. 9. v 17. 30 jsme se sešli před klubovnou. Jmenovaně: Kotě, Golem, Klíšťák a Kristián. Došli jsme do klubovny kam za námi dorazil ještě Pepa a o chvíli později Mrak, Beruška a Sluníčko. Snažili jsme se něco dělat, ale moc se nám to nedařilo. Po simulované práci dorazil ještě Veve a Mobi. Poté už jsme se opravdu snažili pracovat, což se chvilkama i dařilo. Pěkně po práci se objevil ještě Dodo.

Dohoda zněla:,,Práce je hotová jdem koukat na filmy.“ Konkrétně: Lovecká sezóna 2, Karcoolka, Houbičky, Noc oživlých mrtvol (to už někteří spali), opravdu malý kousek Základního instinktu, který si vynutil Dodo kvůli jedné scéně v které vlastně stejně nic neviděl a nakonec ještě Madagaskar 2.

Asi v půl třetí jsme se dohodli, že jdeme spát až na Kotě. Chtěla neustále něco hrát a vůbec se jí nechtělo spát, ale Dodo s Golemem se o to postarali…

Ráno v pohodě. Po úklidu jsme se v 11.00 rozešli.

Schůzky
Klubovna
Pro členy
Skautský letní tábor
2016
Kronika
Fotky
Pro veřejnost