Za okny klubovny je ještě denní světlo, je deštivé odpoledne provázené studeným větrem. Pár okamžiků a bude třináctá hodina a sní započne Sviští družinová výprava. Do klubovny vchází jako první bráška Klíšťák a za ním Lukáš. Za nedlouho přicházejí Zlatíčko, Čokíno a Plamínek.
A ještě je zde náš Golem.
Vítáme se, zjišťujeme kdo má jakou výbavičku a na co kdo zapomněl. Pro tuto výpravu bude potřeba uzlovačka, Čokíno a Plamínek ji nemají a tak si ji musejí zakoupit za herní oddílovou měnu, rovněž tak ti kteří si zapomněli přinést lžičku.
Klubovna se v okamžiku mnění na výsadkový modul a Svišti se stávají výzkumníky. Přistáli jsme na cizí planetě. Modul opouštíme až když má každý z nás okolo pasu záchranný pás – uzlovačku. Celá výprava odchází směrem který nám zadal počítač. Jdeme tam kde se nachází zvláštní BIOHMOTA a kterou je třeba prozkoumat. Na místě zvaném PLÁŇ BAŽIN se navazujeme na lano. Začíná vát silnější vítr, poté pláň bezpečně přecházíme. Počítačem určené místo nalézáme za pár chvil. Trasa byla výsledkem společné dohody. Napřed se zdolal kopec a jeho vrchol byl pojmenován podle místní vegetace – BŘEZOVÉ ÚDOLÍ. Dál nás pohltila džungle plná nástrah v podobě lián a jiných rostlin které nás chtěli zadržet. Přišli jsme k bariéře která se podobala našemu drátěnému pletivu a tak se hledala nejkratší cesta na určené místo.
Konečně se nám podařilo najít to místo v malé prohlubni. Za dávných časů tam zanechal stopu tvor HOMO FUJTAIBLIS. Rozdělujeme se do několika skupin. Každá sbírá do připravených kontejnerů nějakou biohmotu. Jedna skupina se zaměřila na mech, další na listí a rostliny. Poslední skupina bagrovala místní zeminu. Po skončení této akce bylo nutné nalézt lék na cestu „ STROJEM ČASU “, nedalo to mnoho práce, v těchto místech je dosti hmoty na jeho tvorbu. Lék byl nalezen a každému aplikován, mněl však občas vedlejší účinky. Třeba výzkumníkům přestali pracovat ruce nebo nohy, či oči. Samozřejmě to bylo jen na přechodnou dobu. Návrat do výsadkového modulu nedal na sebe dlouho čekat, zhoršilo se místní počasí a tak nám nic jiného nezbylo.
Po návratu je chvilka na regeneraci sil a pak se dáváme do výzkumu donesené biohmoty. Rozhodlo se že vyrobíme BIOLAHVE, tak budeme moct pozorovat život této planety každou chvilku.
Zde přinášíme návod jak na BIOLÁHEV : potřebné pomůcky : 3 až 5 litrová skleněná láhev, igelit ne mikrotenový sáček, gumičku z gumy ne tu barevnou umělou.
Jak dál : do láhve nasypeme zeminu, zasadíme rostlinky, okolo dáme mech, přidáme kamínek nebo ulitu či kost, nalijeme drobet vody a přikryjeme igelitem který připevníme gumičkou k hrdlu láhve.
BIOLÁHEV potřebuje světlo ne však sluneční žár, každý den láhev pozorujeme a činíme o tom zápis. V láhvi se začnou dít divné drsné věci.
Vše je hotovo. Uklizeno a nastal čas spustit STROJ ČASU, napřed se zabýváme jeho dotvorbou a pak se vydáváme na cestu. Časové butry se umístily k světlu voskovému a spojením dvou kol které do sebe pasovali jsme se přesunuli do minulosti, konkrétně do osmnáctého století. V této době sice náš neznámý muž byl, ale už tu není, přišli jsme pozdě. Zanechal nám tu však zprávu, tu musíme najít. V dobových oblecích se vydáváme zprávu hledat. Není to jednoduché o této době toho moc nevíme a tak dochází k různým komplikacím. Zprávu a to spíš záznamník byl nalezen. Naším dalším úkolem je zanechat zprávu pro další výsadek a taky pro našeho neznámého.
Zdařilo se. Avšak nastal jeden zádrhel se STROJEM ČASU, rozbil se jeden butr a tak musel být nahrazen jiným energetickým butrem. Opět cestujeme časem až do naší doby. Nastává čas radovánek a her. Bereme na sebe podobu Vlčat a trénujeme lov. Po hrách nastává velká diskuse o tom kdo má jaké domácí zvířátko a jak o něho pečuje. Zároveň si povídáme o úsporách energií v domácnostech a o emisích způsobujících skleníkový efekt.
Inu tato Sviští výprava se vydařila po všech stránkách. Každý kdo na ní byl si odnesl do svého pokojíku BIOLÁHEV a chuť přijít zas.
L. H. Ježek - Víťa