Ačkoliv se po pár teplejších dnes opět vrátila zima a skoro celý pátek sněží a je pěkně hnusně, scházíme se před šestou hodinou večerní na vlakovém nádraží a po chvilce vyrážíme směr Beroun, respektive Srbsko… Čeká nás celovíkendová výprava do bývalého strážního domku kousek od Srbska.
Scházíme se postupně ve složení Míra, Placatka, Péťa, Golem, Mráček a Beruška. Většina našich členů je bohužel buď se školou na horách, nebo jsou nemocní :-( I přes to nás to neodrazuje a za chvíli již sedíme ve vlaku… Po téměř hodině jízdy se ocitáme v Berouně, kde máme nejen přestoupit do jiného vlaku, ale potřebujeme také nakoupit zásoby. Každý z nás má s sebou přece jen večeři…
Nabíráme směr Kaufland a cestou se domlouváme, co vlastně budeme chtít jíst. Cestou také procházíme pod jedním pěkným mostem, kde by se dalo i kempovat ;-) Také potkáváme nějakého dědulu/sběratele odpadků, který nám nabízí jakousi hůl (asi na popohánění dětí…) – raději odmítáme… V Kauflandu nakupujeme potraviny téměř na celý víkend – tedy až na mletou papriku, brambory a chleba. Chápeme, že je večer, ale přece jen – 40,-Kč za bochník chleba je trošku moc… :-O Tyto potraviny objednáváme u Doda, který má dorazit v sobotu ráno.
Vracíme se na nádraží, kde máme ještě čas na první fázi večeře. Společnost nám tu dělá ještě jedna slečna, která také čeká na vlak a také policisté a záchranáři, kteří odtud vyhazují bezdomovce. Jeden z nich navíc při odchodu notně posilněn krabicovým vínem upadl a tak ho ošetřují v sanitce… V mezičase také Péťa s Golemem nacházejí geokeš, která je umístěna pod kamenem kousíček od nádraží. Následně vlakem ruského vzhledu odjíždíme do Srbska.
Po výstupu na nádraží zjišťujeme, kam vlastně máme jít… Do vechtrovny to máme cca 1km, ale po kolejích v noci opravdu nepůjdeme. Zapínáme GPS a vyrážíme nejlepší možnou cestou. Po chvíli chůze již po pravé straně polní cesty vidíme domek na skále – cíl naší dnešní cesty :-)
Mráček s Golemem nejprve prohlížejí možnosti domku a následně se ubytováváme, Golem si bere z batohu sekeru, připravuje třísky a zatápí v kamnech. V domku je několik prvků, které nás zaujaly na první pohled :-)Například to, že v domku není elektřina, ale přesto se zde kromě plynu svítí i elektřinou – konkrétně LED diodami. Zdejší obyvatelé jsou evidentně také hodně „shánčliví“ – v celém domku je spousta cedulí (zákazů, upozornění, ale i např. požárních směrnic a obrazů z různých institucí… Na druhou stranu ve zdejší výbavě je i historické pianino…
Večeříme a domlouváme se, kdo kde bude spát. Dělíme se na část spící na půdě a část spící dole v přízemí. Golem s Mráčkem a Beruškou hrají karty, pánové zalezli na půdu a zorganizovali si spacákovou válku… Následně jdeme spát. Jen Golem ještě topí v kamnech…
Jsou čtyři hodiny ráno a je „trochu“ zima. Golem vstává a opět zatápí, abychom nezmrzli (Teploměr ukazuje cca nulu – brr…) Počítáme vlaky, které tu projíždějí cca každých 30 minut – trať je 5 metrů od vchodu do baráku. Zjišťujeme, že i bez dívání se už zvládáme určovat typ i délku vlaku :-D
Péťu, Placatku a Míru budíme v 8 ráno, vstáváme a připravujeme snídani. Vaříme ovesnou kaši s jablky – chutnalo všem :-P V přízemí už je příjemně teplo a tak trávíme čas společenskou zábavou - hrajeme Bang! a hry s kartami… Během dopoledne dorazil také Dodo se zbytkem zásob. Následně připravujeme venku dřevo na vaření oběda a připravujeme oběd – naplánovali jsme si slepici na paprice s těstovinami.
Pánové jsou trošku překvapení, že slepice má také kosti a dokonce tuk… Domluvili jsem se, že se i tři „odborníci“ naučí omáčku uvařit. Nejprve je tedy potřeba slepici vyprat, naporcovat atd. V mezičase zkoušíme kreslit zdejší přírodní útvary – na skále za tratí jsou nádherné rampouchy. Dodo také ještě stihl prozkoumat zdejší klavír a hlavně sbírku historických not… :-)
Po ¾ hodince máme maso uvařené, tak ho obíráme, doděláváme omáčku a vaříme těstoviny. Oběd chutnal všem :-P
Po obědě máme chvíli polední klid a poté vyrážíme na „procházku“. Jen Mráček se potřebuje učit němčinu a tak zůstává v domku a zároveň topí… My ostatní vyrážíme na kopec. Nacházíme stezičku vedoucí nahoru po úbočí skalnatého lesíka… Postupně se dopracováváme až na vrchol a posléze pomocí GPS hledáme jednu ze zdejších keší. Nacházíme ji až za počínajícího soumraku přímo nad naším dočasným domovem. Respektive máme to domů cca 80 metrů – pět rovně a zbytek svisle dolů… :-D Povídáme si chvilku s Mráčkem a následně odcházíme zpátky ke stezce…
Je již docela tma. Výhled na osvětlené údolí je opravdu hezký, ale nás aktuálně zajímá spíš to, jak se rozumně dostat dolů z kopce. Máme s sebou sice jednu čelovku, ale nakonec se rozhodujeme jít úplně bez světla. Postupně se dopracováváme až dolů, procházíme kolem zdejší srubové osady s vlajkou Konfederace a Jižanů a po chvíli jsme již ve vechtrovně…
Dáváme sušit vlhké věci a připravujeme večeři. Péťa a Mírou a Placatkou připravují česnečku, Golem s Mráčkem topinky, které doplňujeme nejen česnekem a perlou, ale také sýrem…
Večer ještě pokoušíme svojí fantazii – vymýšlíme reklamu na okousaný kus chleba. Nejlépe uspěl Míra. Jsme unavení, tak připravujeme místo na spaní – tentokrát spíme všichni dole, neboť je tu opravdu teplo…
Ráno se probouzíme v půl deváté, snídaňo/svačíme a vrháme se na úklid vechtrovny i okolí. Zdejší obyvatelé mají nejen na každé součásti vybavení přesný návod, jak ji používat, ale také máme A4 se seznamem, co kam a jak uklidit. Postupně procházíme jednotlivé body a dostáváme se i k takovým, které určitě ostatní přeskakovali. Například klepání koberců – prý se mají klepat vždy, ale po vyklepání jsou světlejší, než když jsme je viděli při příjezdu :-D
Odcházíme na nádraží a plníme i poslední bod ze seznamu na úklid – máváme na rozloučenou...
Na nádraží si dáváme ještě malinkou svačinku – mrkev a chléb… Následně odjíždíme domů. Ze Srbska jedeme CityElefantem a také Ve vlaku ještě hrajeme vědomostně-zábavnou hru, kterou připravil Mráček. Pantomimou předvádíme povolání (třeba Dodo babku kořenářku) a také hádáme slova dle nápovědy. (Golem tipl topol na základě nápovědy „listnatý neovocný strom“)
Vystupujeme v Příbrami a rozcházíme se domů. Výprava se nám líbila a příště nás snad bude víc :-).