Máme pondělí a tak nám ráno dorazil poslední člen tábora – malý Vojta. Po ranním nástupu jsme si vzali svačiny a vyrazili na výlet do Sedlčan. Původně jsme chtěli tam dojet autobusem a zpět jít pěšky, ale středočeská Veolia opět zklamala a žádný bus nejel. Tak jsme šli pěšky. Úkolem každé družiny bylo cestou mapovat všechna „lidská sídla“ – tj. vesnice, město, kterými jsme procházeli.
V Sedlčanech jsme se rozdělili do skupinek a dali si na půldruhé hodiny rozchod. Stejně naše kroky mířily nejprve do cukrárny na zmrzlinu. Následně si část z nás prohlédla kostel a zařídila nákup. Co dělali ostatní – těžko říct… Ale podle množství věcí, které si přinesly s sebou na sraz k odjezdu do tábora lze vytušit, že v potravinách a hračkářství měli radost.
Janík stihl s Veverkou také kontrolu na chirurgii a jeho rodiče se konečně dozvěděli, že má „tvrdou ruku“.
Po návratu do tábora se rozpoutala bitva s vodními bombami a následovalo sprchování. Narazili jsme také na problém v podobě hnisající Kristiánovy nohy. Kolega se bohužel nepochlubil včas a tak jsme museli hnis dostat ven až teď… Moc příjemné to nebylo ani Kristiánovi, ani ošetřujícím – Golem, Dodo, Kotě.
K večeři jsme měli přírodní vepřové řízky s bramborem a po večerních Černých historkách šli spát.