Konečně k nám přišli nejen srabi, ale opravdový přepad, který se nás nebojí… I když by možná měli. :-)
Večer jsem seděli před kuchyní a hráli na kytaru do cca půl jedné. Děti byly unavené z výletu a dobře se jim u toho spalo. Když jsme chtěli náš kroužek rozpustit a nechat tam jen obvyklou 2-3 člennou noční hlídku, vyběhli na nás místní roveři. Každopádně to asi neměli dělat. Nějak jsme se neshodli v cílech – oni si dali za cíl vytáhnout nám na stožár svojí přepadovou vlajku, ale my jsme měli za cíl chytit a nepustit. A vzhledem k permanentnímu nočnímu „dobré náladě“ jsme vyhlásili poplach a šla po nich i naše vlčata. Například úderná dvojice Janík s Matějem byla velmi úspěšná.
Skončilo to tak, že z 13 roverů jich k nám do tábora dorazilo 9 a z toho jsme 7 měli svázaných na náměstíčku a přivázaných ke stožáru a 2 se rozhodli vyjednávat…
Ještě, že měli přepad hlášený – jinak bychom do nich šli všemi obrannými prostředky a to by je mohlo bolet (teleskop, „macíky“, pepřák…) Takhle jsme zranili maximálně jejich ego. Po půlhodince na zemi vyjednal jejich samozvaný šéf smír a přepnuli jsme na režim kamarádi. Vzali jsme je do jídelny, oni si dosehnali jednu slečnu, o kterou měli starost, dostali napít a jeden z nich také stahovací obvaz na kotník – njn, snažil se proskočit mezi našimi stany.
Každopádně moc jsme je asi nepotěšili, takže až k nám bude chtít jít někdo další… 8-) 8-) 8-)