Máme slunečnou sobotu přesně v polovině června, chvíli po půl deváté dopoledne a scházíme na vlakovém nádraží v Příbrami. Čeká nás poslední oddílová výprava v tomto školním roce, na kterou se vydáváme do Nižboru.
Z Příbrami vyjíždíme vlakem v počtu 12 účastníků. Nejprve směrem do Berouna, po přestupu poté do samotného Nižboru. Za hoďku jsme na místě ? Z nádraží se vydáváme směrem k mostu přes Berounku a již máme před sebou hlavní cíl dnešní výpravy – zdejší zámek. Vyšlapujeme kopec k němu, z vyhlídky si prohlížíme okolí a poté chvíli čekáme na nádvoří a Golem jde koupit lístky na prohlídku. Dnes je na zámku opravdu živo (je tu postupně několik svateb), ale zdejší zaměstnankyně jsou ochotné, a tak budeme moct navštívit všechny zdejší expozice. Jen nejdeme rovnou za Kelty, ale nejprve nás čeká výstava věnovaná prvorepublikové archeologii a T. G. Masarykovi. Kromě fotek a ukázek exponátů je tu připravené i archeologické pískoviště, kde si můžeme sami vyzkoušet vyhrabávání různých předmětů.
Druhou expozicí, kterou můžeme navštívit, je výstava ke Keltskému osídlení. Začínáme nejprve v její spodní části, kde si prohlížíme dřevěné, kamenné, měděné i bronzové nástroje, hliněné nádoby atd. Poté máme s Mráčkem diskusi z toho, co jsme viděli a k čemu by to mohlo být dobré. A dostáváme se i k diskusi o přírodě, např. o tom, z čeho všeho jdou vyrobit tkaniny.
Pro naši třetí zastávku v zámku nás zdejší zaměstnankyně doprovází do 1. patra, kde si můžeme prohlédnout ukázkové zámecké pokoje. A hned vedle je druhá část expozice věnované Keltům a experimentální archeologii. Koukáme na video s ukázkami činnosti archeologů a prohlížíme si řadu dalších exponátů – ať již jde o kameny na mletí obilí, prostředky na tvorbu tkanin, šperky a nebo třeba ukázku hrobu. A také trochu děsivé expozice ze skutečných lebek. Nakonec se v zámku ještě stavujeme pro pár suvenýrů a také pro razítka. A podepisujeme se do návštěvní knihy. Během toho jsme se potkali s další skupinou svatebčanů.
Jdeme ven a chceme si zámek prohlédnout ještě zvenku. Celý ale obejít nejde, poodcházíme od něj tedy o kousíček dál a na lavičkách i trávníku si vybíráme místo pro oběd. Posléze sestupujeme dolů z kopce a prohlížíme ještě kousek obce – zaujala nás nedaleká roubenka a o kousek dál také zdejší lípa, označená jako Strom republiky. Je opravdu horko, dva z nás se cestou stanovují na benzínce pro vodu a jinak se přesouváme na nádraží. Cestou před vodu si také všímáme toho, že je tu podél řeky vyskládaná většina zdejších obyvatel.
Po příchodu na nádraží zabírám místo ve stínu, střídáme se na toaletách a je čas na povídání. A navíc si zkoušíme napsat vlastní přání na prázdniny – do zápisníků si píšeme či kreslíme činnosti, které bychom chtěli stihnout o blížících se prázdninách. Zatím jsou naše přání tajná, ale v září si budeme moct říct, zda se nám je povedlo splnit ? Pak už jen čekáme na vlak, který má tak trochu zpoždění, které se průběžně zvětšuje. Ještě, že máme v Berouně naplánován čekací čas na přestupu.
Po příjezdu do Berouna se usazujeme v hale a dáváme si odměnu za celoroční bodování – moc dobrou točenou zmrzku. Pak už jen chvíle ve vlaku do Příbrami a před čtvrtou hodinou odpolední jsme doma. Výpravu zakončujeme tradičně oddílovým pokřikem a loučíme se před prázdninami.
Tato výprava byla pro Medvíďata a Rosomáky poslední akcí, Pandy už čeká také jen jedna družinová schůzka. Je na čase začít balit na tábor, který nás čeká již za 14 dnů (a jeho stavba již za 10).
Zapsal: Golem