Kronika 2005-2006

Výprava z Dobříše do Příbrami 2.6.-4.6.2006

O tomto víkendu se konala oddílová výprava z Dobříše do Příbrami. Této výpravy se zůčastnili 5 skautů a 3 vlčata. Zajímavé je, že každá z těchto skupinek prožila vlastně výpravu naprosto odlišnou. Já jsem šel společně se skauty a tak vám popíši „tuto akci“ z pohledu skautského. Víťa naopak strávil výpravu s vlčaty a již ji pilně před nějakým časem popsal na webu.

 

Tak tedy – sešli jsme se ve 4 hodiny odpoledne v Jiráskových sadech a odtud jsme jeli autobusem na Dobříš. Tam bylo plné náměstí lidí, neboť se na něm „předváděli“ místní hasiči. Přesto jsme zde nalezli Veverku, který se k nám také připojil. Již cestou z Dobříše na kraj lesa se oddělují skauti od vlčat. Toto řešení nám nabídl Víťa, neboť skautům nevyhovuje tempo vlčat a naopak. Bohužel některá vlčata si s sebou zabalila (respektive nechala od maminek zabalit) tolik věcí, že svůj batoh sotva nadzvednou kousek nad zem. A tom s ním mají chodit celý víkend. Domluvili jsme se tedy, že se navečer sejdeme u rozcestníku Kuchyňka-sedlo. Cestou jsme an vlčata několikrát čekali (dohromady asi 2,5 hodiny), přesto nás nedošli. Když jsme tedy dorazili k rozcestníku, volali jsme Víťovi, kdy tam dorazí. K našemu překvapení jsme se dozvěděli, že se vlčata společně s Víťou ztratili, sešli pryč ze značky a netuší, kde vlastně jsou. A aby toho nebylo málo, prý již bivakují. My jsme si tedy řekli, že spát tady není nic moc a tak půjdeme nahoru na Kuchyňku. Tam ale jaksi foukal ledový vítr a bylo zima a tak jsme si našli skvělé chráněné místo přímo na hřebenu, navíc s nádherným výhledem. Ještě musím poznamenat, že zde bylo opravdu hodně dřeva. Asi tolik, že abychom mohkli přikládat, nemuseli jsme vstávat od ohně. My jsme rozdělali nejprve v 21 hodin večer oheň a o půl hodiny později jsme již měli připraveny také spacáky. Spát jsme šli o něco později (asi tak o 4 hodiny).

 

Druhý den ráno nás probudilo chladno. Když už se ve spacáku nedalo vydržet (chvíli po půl šesté), rozdělali jsme asi během 5 minut oheň a začali se grilovat. Poté jsme se nasnídali a čekali u ohně asi do půl jedenácté, než nás došla vlčata. My jsme se opalovali na sluníčku a grilovali u ohně, kdežto vlčata měla v té době v nohách již dobrých 6 km včetně výstupu na Kuchyňku. Poté jsme se domluvili kam dál. Měli jsme se setkat s Dodem, který na nás čekal kousek od Bukové u Příbrami. Víˇ%ta šel s vlčaty napřed, chtěli najít partyzánský pomník, u kterého jsme se měli původně sejít s Dodem. Značka, která k němu měla vést, však již byla zrušena. Víťa si naměřil buzolou azimut a vyrazili. My jsme nejprve uhasili oheň a poté jsme to vzali od oka. Rozdíl mezi námi a vlčaty byl ten, že my jsme si pod kopcem vybrali správný směr, kudy jít. Poté jsme se na modré značně setkali s Dodem, který za námi dorazil z Bukové. Byl trošku naštvaný, neboť nám nesl další zásoby vody a kvůli zrušené značně se docela prošel  Poté následoval další telefonát s Víťou – jsme u Malé Bukové, jdeme po značce za vámi. Sejdeme se tam a tam. My tam budeme tak v pět odpoledne (bylo 11), kdy vy? Tak za hodinu chůze… Šli jsme tedy dál, uvařili si oběd, odpočinuli si, došli na místo určení a zjistili, že máme asi 2,5 hodiny, než dorazí Víťa. Zašli jsme si tedy do Hluboše, neboť jsme na mapce našli „ZNAČKU DÁVNÉ BITVY“ – zkřížený červený nůž a vidličku. Trochu jsme se tedy občerstvili.

 

Poté jsme po telefonu přesvědčili Víťu, že půjdeme ještě o kus dál. Spali jsme nakonec kousek od Příbrami, přesně na stejném místě, jako při výpravě před rokem. Vlčata s Víťou si pečlivě připravili přístřešky, my jsme si řekli, že raději dáme přednost teplu a ustlali jsme si okolo doutnajícího ohně. Bohužel náš risk nevyšel a asi ve 3 hodiny začalo pršet. Pršelo bohužel opravdu hodně a když už se začaly dělat velké kaluže, rozhodli jsme se vstát (asi v půl páté ráno). Oživili jsme oheň, usušili se, ale bohužel začalo pršet znovu. To již v půl šesté a tak jsme se sbalili, počkali do šesti a rozloučili se s Víťou, že jdeme do Příbrami. Celou cestu bohužel docela dost pršelo. Šli jsme tedy docela rychle a v Příbrami jsme byli asi v sedm ráno.

 

Tuto výpravu bych zhodnotil jako velmi pohodovou a až na nedělní ráno nenáročnou.

Schůzky
Klubovna
Pro členy
Skautský letní tábor
2018
Kronika
Fotky
Pro veřejnost