Kronika 2005-2006

Páteční odpoledne je v plném proudu a Dvojce začíná výprava na Kuchyňku nedaleko Dobříše.Sice většina z nás dala přednost prožít víkend v teple a bez námahy, ale i tak je nás na uskutečnění výpravy dost.V přesně daný čas nastupujeme do autobusu a míříme na Dobříš, zde se potkáváme s Veverkou.Čas na najití směru kterým se vydáme netrvá dlouho. Délka cesty je necelých deset kilometrů na západ.U místního sanatoria se družina Svišťů odpojuje od Bobrů a Ostřížů. Dál postupuje vlastní cestou.Počasí přeje, svítí sluníčko, vítr moc nefouká, batohy těžknou krok za krokem.Inu kdo si co zabalil to si nese.V lesním království potkáváme Daňky, Srny, spoustu ptactva a i jiných živočichů. Někteří bratři poznávají živočichy v osobním kontaktu, to když si sednou na pařez který je domovem rezavých mravenců.Než však Svišti dojdou ke Zlatému dolu, brodí se bažinami, bojují se zrádnými výhony Ostružiní a v mnohém hustém houští se zaseknou i s báglem.V kopcích blíž ke Kuchyňce se rozprostírá Zlatý důl. Sice se zde již mnoho let netěží, ale vstup do štoly a upravené okolí dává tušit občasnou přítomnost lidí, nebo skřítků.Než však Svišti vystoupí na vrchol Kuchyňky uplyne ještě mnoho času. Který využijí k nalezení ztracené cesty, vyhledání vhodného tábořiště a pro stavbu bivaku.Je sobotní ráno, půl šesté, Svišti jsou již na nohou, balí, vaří snídani, uklízí a nakonec zahlazují všechny stopy po táboře. V sedm hodin se již jde dál, po znovu nalezené cestě.Neuplyne hodina a vrchol Kuchyňky byl nalezen. Krátký odpočinek dodává síly všem.Vždyť na Sviště čeká setkání s Veverkou.Na cestě se v příhodný okamžik objevila rezavá Veverka, vítr vál od ní takže nás nezaznamenala. Všichni jsme zůstali nehybně stát. Ze vzdálenosti dvaceti metrů dohopkala až k nám.Stále o nás nevěděla, pak vyskočila na strom a pomalu mizela v jeho koruně.Toto velké dobrodružství skončilo.S družinou Bobrů a Ostřížů se potkáváme před polednem, na jejich tábořišti. Následuje krátká porada jak a kam dál, a kde se zase sejdeme. Svišti jdou dál, chceme najít památník a setkat se s Dodem v Bukové u Příbrami. Památník jsme nenašli, Dodo již v Bukové nebyl. A tak jdeme po modré značce, za Bukovou u rybníka vaříme oběd. Nalezli jsme zde staré ohniště. Jeho přítomnost využíváme k uvaření jídla.Polední odpočinek uplynul jak voda. Dvě hodinky kdy se nemuselo šlapat jsou pryč. Jdeme dál. Cesta nás vede k místu setkání s ostatními družinami.Podvečer je věnován přípravě tábora a podobným činnostem. Máme dokonce vyhlídku na Příbram, náš zítřejší cíl.Jsou dvě hodiny v noci, začíná pršet. Bobři a Ostříži včera přístřešky nestavěli a tak zmokly, Svišti ráno vstanou a nebudou mokří. Nedělní ráno už jen drobně prší, nastávají obvyklé činorodosti, najíst se, zabalit si, uklidit po sobě všechny stopy a rozloučit se lesem i a dokončit pohodovou výpravou. Ne, však na dlouho.Ač byla tato výprava trochu náročná, tak byla dobrá.

O tomto víkendu se konala oddílová výprava z Dobříše do Příbrami. Této výpravy se zůčastnili 5 skautů a 3 vlčata. Zajímavé je, že každá z těchto skupinek prožila vlastně výpravu naprosto odlišnou. Já jsem šel společně se skauty a tak vám popíši „tuto akci“ z pohledu skautského. Víťa naopak strávil výpravu s vlčaty a již ji pilně před nějakým časem popsal na webu.

 

Tak tedy – sešli jsme se ve 4 hodiny odpoledne v Jiráskových sadech a odtud jsme jeli autobusem na Dobříš. Tam bylo plné náměstí lidí, neboť se na něm „předváděli“ místní hasiči. Přesto jsme zde nalezli Veverku, který se k nám také připojil. Již cestou z Dobříše na kraj lesa se oddělují skauti od vlčat. Toto řešení nám nabídl Víťa, neboť skautům nevyhovuje tempo vlčat a naopak. Bohužel některá vlčata si s sebou zabalila (respektive nechala od maminek zabalit) tolik věcí, že svůj batoh sotva nadzvednou kousek nad zem. A tom s ním mají chodit celý víkend. Domluvili jsme se tedy, že se navečer sejdeme u rozcestníku Kuchyňka-sedlo. Cestou jsme an vlčata několikrát čekali (dohromady asi 2,5 hodiny), přesto nás nedošli. Když jsme tedy dorazili k rozcestníku, volali jsme Víťovi, kdy tam dorazí. K našemu překvapení jsme se dozvěděli, že se vlčata společně s Víťou ztratili, sešli pryč ze značky a netuší, kde vlastně jsou. A aby toho nebylo málo, prý již bivakují. My jsme si tedy řekli, že spát tady není nic moc a tak půjdeme nahoru na Kuchyňku. Tam ale jaksi foukal ledový vítr a bylo zima a tak jsme si našli skvělé chráněné místo přímo na hřebenu, navíc s nádherným výhledem. Ještě musím poznamenat, že zde bylo opravdu hodně dřeva. Asi tolik, že abychom mohkli přikládat, nemuseli jsme vstávat od ohně. My jsme rozdělali nejprve v 21 hodin večer oheň a o půl hodiny později jsme již měli připraveny také spacáky. Spát jsme šli o něco později (asi tak o 4 hodiny).

 

Druhý den ráno nás probudilo chladno. Když už se ve spacáku nedalo vydržet (chvíli po půl šesté), rozdělali jsme asi během 5 minut oheň a začali se grilovat. Poté jsme se nasnídali a čekali u ohně asi do půl jedenácté, než nás došla vlčata. My jsme se opalovali na sluníčku a grilovali u ohně, kdežto vlčata měla v té době v nohách již dobrých 6 km včetně výstupu na Kuchyňku. Poté jsme se domluvili kam dál. Měli jsme se setkat s Dodem, který na nás čekal kousek od Bukové u Příbrami. Víˇ%ta šel s vlčaty napřed, chtěli najít partyzánský pomník, u kterého jsme se měli původně sejít s Dodem. Značka, která k němu měla vést, však již byla zrušena. Víťa si naměřil buzolou azimut a vyrazili. My jsme nejprve uhasili oheň a poté jsme to vzali od oka. Rozdíl mezi námi a vlčaty byl ten, že my jsme si pod kopcem vybrali správný směr, kudy jít. Poté jsme se na modré značně setkali s Dodem, který za námi dorazil z Bukové. Byl trošku naštvaný, neboť nám nesl další zásoby vody a kvůli zrušené značně se docela prošel  Poté následoval další telefonát s Víťou – jsme u Malé Bukové, jdeme po značce za vámi. Sejdeme se tam a tam. My tam budeme tak v pět odpoledne (bylo 11), kdy vy? Tak za hodinu chůze… Šli jsme tedy dál, uvařili si oběd, odpočinuli si, došli na místo určení a zjistili, že máme asi 2,5 hodiny, než dorazí Víťa. Zašli jsme si tedy do Hluboše, neboť jsme na mapce našli „ZNAČKU DÁVNÉ BITVY“ – zkřížený červený nůž a vidličku. Trochu jsme se tedy občerstvili.

 

Poté jsme po telefonu přesvědčili Víťu, že půjdeme ještě o kus dál. Spali jsme nakonec kousek od Příbrami, přesně na stejném místě, jako při výpravě před rokem. Vlčata s Víťou si pečlivě připravili přístřešky, my jsme si řekli, že raději dáme přednost teplu a ustlali jsme si okolo doutnajícího ohně. Bohužel náš risk nevyšel a asi ve 3 hodiny začalo pršet. Pršelo bohužel opravdu hodně a když už se začaly dělat velké kaluže, rozhodli jsme se vstát (asi v půl páté ráno). Oživili jsme oheň, usušili se, ale bohužel začalo pršet znovu. To již v půl šesté a tak jsme se sbalili, počkali do šesti a rozloučili se s Víťou, že jdeme do Příbrami. Celou cestu bohužel docela dost pršelo. Šli jsme tedy docela rychle a v Příbrami jsme byli asi v sedm ráno.

 

Tuto výpravu bych zhodnotil jako velmi pohodovou a až na nedělní ráno nenáročnou.

Osmnáctý ročník boje o vrch Ostrý se uskutečnil dne 20.5. 2006 Již po mnoho dní před vlastní bitvou jezdily stavitelé na tvrz Ostrý a s plným nasazením ji pilně připravovali na vlastní bitvu.

Bylo nutné zpevnit hradby a připravit obranu. Na jiných místech v jiný čas se zase připravovali oddíly dobyvatelů a obránců tvrze. Opravovala se zbroj nebo se vyráběla nová. I výroba munice běžela na obou dvou stranách plnou silou.

V jeden den kdy hlas rohu po dlouhé době zněl se obě tyto mocné armády sešli u tvrze Ostrý.

Obránci vně tvrze a útočníci před mohutnými hradbami i valem okolo tvrze. Dlouho do noci před bitvou plály ohně na obou dvou stranách, dlouho do noci hráli loutny a hřměly bubny.Na druhý den, v den nadcházející bitvy panovalo před vlastní bitvou mrtvolné ticho, jakoby i příroda věděla k čemu se schyluje. Úderem poledního zvonu se rozpoutala nelítostná bitva o tvrz Ostrý. Davy útočníků ztékaly hradby tvrze, stateční obránci zasypávali útočníky deštěm kulí a odrážely tak útočící vlnu za vlnou. Boj byl nelítostný, padni komu padni. I byli chvíle kdy se tvrz otřásala v samých základech, pár útočníků občas proniklo do tvrze, avšak byli záhy poraženi. Válečný hřmot zněl na dlouhé míle. Prach bránil v dýchání a oslepující zář vybuchujících kulí nedovolovala útoku postupovat vpřed. Bitva se chýlila ke svému konci.Tak jak začala tak i skončila, úderem druhého odpoledního zvonu utichl hřmot zbraní a vystřídal ho vítězný ryk obránců tvrze Ostrý. Tvrz nebyla dobyta, tvrz Ostrý obstála.Osmnáctého ročníku boje o Ostrý se účastnilo na osmdesát skautů a skautek z Příbramě, ze Slivice i z Prahy. Každý bojovník si odvezl spoustu zážitků a chuť přijet příští rok znovu.

Country bál začal v 14:00. Z našeho oddílu tam byli:Monokles, Štístko,Včelák,Golem,Mráček,Dodo,Kazbunda

Učili jsme se za celou dobu tři tance.

Byli jsme rozděleni do čtyř skupin saloon,farma,bankéři a sheerifové.

První hra byla že družstva měli chitit koně na kterém jel Jezevec.Pak jsme tancovali hrála nám skupina Ježkovi Voči.Potom jsme se přetahovali.

Pak za deset minut jsme hráli kimovku.

A na posled jsme hráli kdo utrhne největší kus papíru.Vyhráli Bankéři.Skončili jsme v 16:30.

Již koncem tábora roku 2005, se dohodlo že na jaře 2006, navštívíme bratra Kučase v jeho domově v Liberci. O víkendu 24 – 26.3. 2006, se tak stalo.

V první chvíli to vypadalo slibně, přihlásilo se spousta brášků. A hned chtěli třeba do Babylonu apod.S ubíhajícím časem jsme k odjezdu autobusu přišli všeho všudy jen tři. Plaváček, Plamínek a ……

Odjíždíme ve dvě hodiny odpoledne z Jiráskových sadů, autobusem do Prahy z Prahy jedeme do Liberce v 17,30. V Liberci na autobusovém nádraží na nás již čeká Hanka a Kučas. Vítáme se s nimi a jdeme k domu k Hance. Téměř přes celý Liberec.

Následně se vítáme s papouškem Dorotkou a s Jirkou. Později s Martinem a Honzou.Večer se ještě hraje hra Labyrint a Plaváček s Kučasem a Martinem dráždí počítač, pak se jde už spát.

Vstáváme v osm hodin ráno, snídaně, obléct pár věcí a jdeme se podívat do okolí Liberce.Přes město, okolo přehrady a do botanické zahrady. Všude bylo mnoho k vidění i k prohlížení. V poledne se vracíme k Hance, máme dobrý oběd, všem chutná. Plaváček s Kučasem, Martinem a Honzou, potom opět dráždí počítač. To vše až do čtvrté hodiny odpolední kdy se odebíráme do aquaparku Babylon. Mnoho tobogánů, vířivek, jeskyní a pára se saunou. No prostě paráda. Polovina z nás je tam do sedmi hodin a druhá polovina až do zavírací hodiny. Plaváček v Babylonu málem přišel o plavky, prodřel je na toboganu.

My kteří odcházíme dřív tak se stavujeme u Kučase doma. Hostí nás minerální vodou a dobrými plackami. Prohlížíme jeho pokojík a pak se opět vydáváme zpět k Hance.

Tentokráte jdeme spát poměrně brzo.

Ráno se nechce vstávat, čas je posunut o hodinu do předu, avšak autobus nám jede v poledne a tak se nedá nic dělat. Balíme, uklízí se a odcházíme na náš autobus. Cestou se k nám přidává Kučas a my jej zveme do Příbrami.

Loučíme se, nastupujeme do autobusu a je jasné že víkend utekl jako voda. Venku také prší a v sobotu chvilku pršelo. V Praze jsme za hodinku a v Příbrami již ve čtyři odpoledne.

Výprava se povedla, příště nás snad pojede více.

Pátek 10.2.2006

Sešli jsme se ve složení já, Štístko, Pikolka, Dodo, Plamínek, Matýsek, Víťa, Golem. Výprava začala pokynem, že místo každého slovesa musíme používat sloveso žouželit (samozřejmě v různých tvarech). Sněžilo a my jsme se žouželili k Řimbabě. Když už jsme šli lesoparkem podél Litavky začalo sněžit trochu hustěji, tak nás Golem všechny přivázal na provázek, pro případ že by se někdo z nás zatoulal.
Po několika zastávkách byl náš cíl na dohled, ale museli jsme ještě vyzvednout Tygříka a Plaváčka z Tygříkova obydlí. Po otevření vypůjčené klubovny už nám nic nebránilo vybalit si jídlo a usušit si mokré věci. Pak už zbývalo jen zapsat některé body a zahrát si dobré hry. Kolem desáté hodiny nám Golem řekl povídku o zelené Karkulce a mi jsme nedlouho na to usnuli.

Sobota 11.2.2006

Po snídani jsme zjistili co máme ještě suché a oblékli se do toho a vyšli jsme ven. Došli jsme do lesa nedaleko Řimbaby, dozvěděli se něco o přírodě, a každá skupina začala stavět sněhové opevnění a určila svůj utajený předmět, který musí soupeř získat, ten schovala a mohli jsme začít. Ani nevypršel časový limit a získali jsme soupeřův předmět. Následovali další, asi dvě kola a pak jsme se vydali na cestu zpět. Stihli jsme si však ještě nasbírat nějaké drobné dřevo na zátop a březovou kůru. Po návratu následovaly přípravy na náš oběd v podobě hrachové polévky. Po obědě nás Štístko opustil, protože měl nějaké povinnosti ne však na dlouho a nám už opět nezbývalo nic jiného než zjisti co máme suché a opět vyrazit ven, tentokrát však opačným směrem k lesoparku. Cestou se Dodo jako dobrovolník nějak vytratil z našeho dohledu a my jsme nedlouho na to zjistili, že každý z nás je opět členem zásahové jednotky (viz minulé výpravy) a Dodo je nebezpečný zločinec na útěku. Pak následovalo to, co každý očekával, nastalo stíhání lesoparkem směrem k Baníku. Nejdřív jsme Litavku přeskočili tam, Pak zpět a tak pořád do kola, až jsme všichni skončili u kaskády rybníčků a tam jsme během úplně vyčerpaní dostihli Doda. Cestou zpět se dělo něco podobného akorát v pomalejší verzi, ale v roli zločince se ocitl Plaváček. Po návratu následovalo sušení věcí, drobné hříčky a vytrvalé čekání na vhodnou příležitost začít si venku vařit své rizoto. Vlčata s Víťou začala poměrně brzo, ale pro skauty nastala o něco později, respektive až mezi šestou a sedmou večerní. Štístko dorazil akorát, aby stihl spořádat svou porci rizota. Večer jsme ještě hráli nějaké hry a pak jsme šli spát.

Neděle 12.2.2006

Ráno jsme se jako obvykle probudili a začali si balit, uklízet a na oplátku připravovat dřevo pro majitele klubovny. Když tohle vše bylo hotové mohli jsme vyrazit na cestu k domovu. Cestou se od nás oddělili Tygřík a Plaváček a my hráli celou řadu her a já se oddělil až když jsme byli hodný kus za polem.

Pátek
Sešli jsme se dne 6. 1. 2006 v 17:00 v naší klubovně v složení: Golem, Víťa, Donald, Pikolka, Dodo, Štístko, Klaun, Hubert, Plamínek, Matýsek, Petřík a Martin. Hráli jsme hry,Víťa hrál na kytaru, prostě jsme se bavili. Okolo 10. hodiny sice Golem zavelel večerku, ale krafalo se ještě hodinu.

Sobota
Vstávali jsme asi v 8:00. Vstali jsme, umyli se, nasnídali se, vzali věci na guláš a na bobování a vyrazili jsme na cestu. Šli jsme přes "kopec za nemocnicí"tzv."Svaťák" k Hvězdárně. Tam jsme si uvařili guláš a poté jsme předváděli při jízdě na bobech slalom, skupinový slalom, jízdní kreace a jiné. Asi po třech hodinách ježdění jsme se vydali na cestu zpět do klubovny. Cestou jsme uspořádali závody spřežení. Byli jsme tak promočení, že hned po návratu jsme se pustili do sušení. Pak nás Víťa opustil a my až do večerky hráli různé hry (housenky, mini-ragby atd.).

Neděle
Vstali jsme jakž takž v půl deváté, nasnídali se a začali si balit všechny věci. Poté, co jsme si zbalili jsme uklidili klubovnu a pak jsme až do 12:00, kdy jsme oficiálně ukončili schůzku, hráli hry.

Schůzka začala oddílovým pokřikem v17:00 hod.

Potom se rozdávaly bodovací kartičky.Za chvíli Víťa bodoval zápisníky,rozdával se zbytek dárků a také příručka „Kudy z nudy“.Pak se rozkládala lodička „na čas“ a vyhrála družina Bobrů.Druzí byli Ostříži a třetí Svišti.

Potom se hrála hra, při které museli mítvšichni zavřené oči. Golem nás obcházel a třem řekl nějaký úkol.Ostatní pak měli poznat jejich změněnéchování a říci jaké.Kdo to poznal,dostal bod.

Pak bylúkol namalovat nejvíce věcí na určité téma. Bobři natéma „Vlajky zemí“,Ostříži měli téma „Zima“a Svišti „Pololetní vysvědčení“.

Na konci schůzky nám Víťa zopakoval, kdy se koná sněhová výprava.

Schůzky
Klubovna
Pro členy
Skautský letní tábor
2018
Kronika
Fotky
Pro veřejnost