Máme sobotu, všude spoustu sněhu… A také první oddílovou výpravu v tomto kalendářním roce! Scházíme se v půl deváté ráno u klubovny. S sebou jsme si měli vzít nejen klasické věci na výpravu, ale také boby! Budeme trochu jako polárníci…
Od klubovny se odebíráme na autobus, který nás dovezl do Rožmitálu. Zde se setkáváme s bratrem, který nám předává klíče od Dědka a naše cesta může začít… Cestou přes Rožmitál kupujeme zásoby a vyrážíme do kraje. Cesta je poměrně dlouhá, z Rožmitálu se vymotáváme až po nějaké době a všude je spousta sněhu. Přesto postupujeme pořád dál a dál… Navíc si nevybíráme úplně nejkratší trasu, ale její hezčí variantu po turistické značce. Cestou se zařazují pauzy a dojde také na nějaké to házení sněhu O:-)
Na Dědka přicházíme až v polovině odpoledne. Pro část z mladších členů byla cesta opravdu náročná a jsou celí mokří, tak se převlékají a zalézají do spacáků. Ostatní se vydávají zatopit v kamnech a v krbu, připravit další dřevo a také se podívat ke studánce. Dodo navíc našel mezi nádražím staré lyže, tak si s nimi chvíli hrajeme.
Studánka je bohužel zamrzlá, tak volba padla na vodu ze sněhu, kterého je tu opravdu dost. Vaříme čaj a těstoviny a také zkoušíme svůj umělecký talent. Tvoříme hudební nástroje ze všeho, co je po ruce a zkoušíme své hudební „umění“. Následně zkoušíme také pantomimu, aby si prozměnu odpočinuly i naše hlasivky.
Večer ještě zkoušíme svojí odvahu a za pomoci svíčky jednotlivě prozkoumáváme první patro. Následuje pohádka na dobrou noc a jde se spát…
Vedení ještě topí, protože okna přecejen tak trochu profukují… Jenže se objevila menší komplikace :-( Je půlnoc a začalo docházet dřevo. Golem s Veverkou se tedy odhodlávají k tomu, že nějaké nadělají… Bereme čelovky a vyrážíme ven. Za zhruba 20 minut jsou všechny bedny na dřevo opět plné… Ještě asi hodinu a půl topíme a pak jdeme konečně spát.
Máme neděli ráno… Ač se nám moc nechce, musíme vstávat. Hned po ránu nás také překvapuje jedna věc… Cestou se jeden z bratří po celou dobu napájel nápojem Kubík. A musí jít opravdu o „přírodní šťávu“… Z poloviny plná lahvička zůstala celou noc venku a přesto do rána ani trochu nezamrzla! A přitom vedle stojící láhev s vodou promrzla celá! No co, cukr je cukr.
Snídáme, uklízíme a také tvoříme dřevo, aby ho zde měli připravené příští návštěvníci Dědka. Většina z nás poté vyráží směr Rožmitál, pouze Veverka s Mobi ještě dobalují zapomenuté věci a za chvíli nás dohánějí. Cesta dolů ubíhá rychleji, hlavně také kvůli tomu, že se místy jde vozit i s věcmi na bobech… A takové závody jsou opravdu zábava!
Autobus stíháme tak akorát a únavou většina členů usíná. Za půl hoďky jsme v Příbrami a dopřesunujeme se ke klubovně.