Výprava Hvozdnice 19.-20.2.2011

Sobotní ráno nás přivítalo nepříjemným, mrazivým a sněhovým počasím, ale přesto se nás alespoň několik zdravých schází po osmé hodině ranní v Jiráskových sadech… Čeká nás další oddílová výprava, tentokrát pod vedením Doda – jde o jeho absolventský projekt k vůdcovské zkoušce.

Postupně se scházíme ve složení: Davídek, Dodo, Golem, Houba, Medvěd, Petr, Přezdívka a Romeo.  Byť nás bylo poměrně málo, před ¾ na devět nastupujeme do autobusu na Dobříš. Vystupujeme u vlakového nádraží a rozdělujeme se do dvou pracovních skupin – Dodo s Petrem jdou nakoupit zásoby do nedalekého Lidlu, my ostatní se přesouváme na nádraží, kde Golem koupil jízdenku a zjistil, jak se nastupuje do vlaku na zastávce na znamení a ostatní se během toho zabývají přípravou divadelních scének.

Po celkem klidné jízdě vlakem vystupujeme ve Hvozdnici a Dodo se pokouší najít turistickou značku… Když ta – jako by se před ním schovala :-) Nicméně z pátrání ho po chvíli vyrušuje Houba, který to už nevydržel a prozradil mu, že se má podívat na druhou stranu… „Támhle je rozcestník…“ :-D Vyrážíme po značce, na okraji vesnice si ještě Golem přebírá od Petra zásoby, vystupujeme po v přírodě vytvořených schodech a následně se téměř po rovině přesouváme necelé 2 km až k Husovu domu.

Husův dům je ve skutečnosti fara a také obrovský žlutý „barák“ uprostřed vesnice. Ubytováváme se v hezky zařízeném podkroví a naši mladší se ujímají lega… Dodo po chvíli zavelel, že bychom se měli dát do přípravy oběda, a tak se přesouváme do kuchyně a vaříme zeleninové rizoto s kari.

Po obědě následuje polední klid a poté se konečně vydáváme ven. Prý si máme trochu procvičit orientaci podle mapy – vznikají navigační dvojice, z nichž každá získává po jedné vytištěné mapě a vede nás část cesty. Naším cílem se stal Žižkův vrch – prostě největší kopec v okolí :-S Cestou jsme si zahráli ještě pár drobných her, Romeo s Medvědem zjistili, že močůvku by zkoumat neměli a následně jsme úspěšně dorazili na vrchol. Bohužel je mlha a tak toho moc neuvidíme :-( Tak jsme si trošku zaremcali, že mohl Dodo najít aspoň nějakou kešku, která by se tam dala ulovit… Nu co – snad příště.

Cesta dolů je o poznání rychlejší – tedy až po příchod do vesnice, kde nás čeká dlouhý táhlý kopec, který pekelně klouže. Ale i toho umíme využít – Golem vyhlašuje soutěž v klouzání a tak zkoumáme, kdo dojede nejdál, zvládne zastavit na vyznačeném místě atp. :-)

Po příchodu na faru se jdeme nejprve převléct do suchého oblečení, Dodo připravuje mrkev ke svačině a my ostatní pořádáme mezitím „svačinky z domova“. Byť je to k nevíře, někteří rodiče pořád trpí dojmem, že čím víc jídla na cestu (byť jsme tentokrát neměli mít skoro žádné), tím lépe. Nu co – tousty, ovoce atp. nám kolektivně chutnaly.

Po svačině hrajeme několik her vevnitř a poté se opět dělíme na dvě části. Mladší se společně s Golemem ujímají přípravy večeře, starší se s Dodem zabývají morseovkou a topografickými značkami. Příprava večeře je také nadmíru zajímavá záležitost – neboť nebudeme mít přece jen obyčejnou polévku a tak tvoříme večeři o několika chodech – např. rýže, těstoviny, strouhaná mrkev… Nejzajímavější je z nich ale ten první – domlouváme se, že si z ostatních uděláme tak trochu legraci a místo polévky jim nejdřív na talíře nalijeme jen vodu a budeme se tvářit, že je vše v pořádku. Tak se po chvíli také stalo. Jenže to dopadlo trošku jinak – všichni až na Petra přidělenou porci vody snědli, Dodo dokonce plný talíř! Nicméně poté následovala normální večeře, která všem chutnala a opravdu jsme se najedli.

Po večeři se přesouváme nahoru do podkroví a Dodo nám představil ještě několik her. Největší úspěch sklízí „Kouzelná krabička“, z níž si každý může vytáhnout nějaký předmět a předvést ho ostatním.

Je poměrně pozdě a tak se většina z nás ukládá ke spánku… Na Golemovi je ještě vyškemrána pohádka (Dodo se jejímu vypravování urputně brání…), Dodo se 2 pomocníky ještě uklízí kuchyni, následně opakování pohádky pro pozdě příchozí a jdeme konečně spát.

Ráno nás nejprve budí mylně nastavený budí k na Medvědově telefonu – brr… Poté ale ještě chvilku spíme a následně vstáváme na Dodův pokyn a přesouváme se na rozcvičku. Následuje snídaně – chléb s medem, který se ale Dodovi trošku nepovedl (hádanka: Co vznikne, když do rozpuštěného medu zamícháte perlu?) a navíc je snídaně trošku komplikovaná – povídáme si o handicapovaných spoluobčanech a část z nás zkouší, jak se snídá slepým.

Po snídani musíme balit a uklízet a následně odcházíme na nádraží. Času není nazbyt a tak Golem s Davídkem ostatní trošku popohání O:-) Na nádraží však ještě trošku času zbyla a tak si ve dvou hrách hrajeme na autíčka – nejprve na dálkové ovládání a poté na autíčka s nárazníky.

Slyšíme blížící se vlak, tak si dle instrukcí stoupáme na peron a máváním ho zastavujeme. Přesun na Dobříš probíhá opět v poklidu a za asistence vtipného pana průvodčího. Tam však máme poměrně hodně času a tak se rozhodujeme, že bychom si mohli dát ještě něco k obědu. Nakonec nakupujeme v Penny a… - grilované kuře přišlo všem k chuti :-P Zbývá už jen přesun na náměstí a poté cesta do Příbrami…

V Příbrami se část z nás rozchází rovnou domů, v Jiráskových sadech zůstávají Golem, Dodo, Davídek a Houba. Do příchodu rodičů pořádáme ještě několik drobných soutěží a nakonec se Dodo s malými koulují – a hádejte, kdo vyhrál :-D

Únorová výprava je za námi, ale již nyní se těšíme na tu březnovou!

Schůzky
Klubovna
Pro členy
Skautský letní tábor
2018
Kronika
Fotky
Pro veřejnost