V pátek 17. 6. se naši skauti a skautky vypravili do Čáslavi, kde se zúčastnili krajského kola Svojsíkova závodu. Během celého víkendu si mohli vyzkoušet své fyzické i psychické schopnosti a dovednosti. Zabojovali ve stavbě stanu, vaření, nákupu, hlavolamech, uzlování, topografii, získávání informací, zdravovědě, přírodovědě a mnoha dalších disciplínách. Ve výsledném bodovém součtu se v kategorii chlapců, ve které vzhledem ke složení družiny závodili, umístili na krásném 10. místě, k čemuž jim velice gratulujeme.
V neděli 26. 6. jsme se v 11 hodin sešli před branou bývalé 8. ZŠ, abychom se zúčastnili naprosto poslední výpravy v tomto školním roce. Ačkoli se někteří nemohli bohužel výpravy zúčastnit, vypravili jsme se v krásném počtu 26 lidí.
Akci jsme zahájili poněkud netradičně. Totiž seznamováním, protože dorazili i účastníci letošního tábora, kteří se s námi během roku pravidelně nescházeli. Následovalo notné rozhýbání při rozličných variacích vybíjené. Po sportovním začátku jsme se společně vypravili k budově dolu Drkolnov, který je jednou z expozic Hornického muzea. Po seznámení s historií zdejší těžby, jsme vybaveni přilbami vkročili, nebo se spíše sklouzli do podzemí. Všechny nás ohromila mohutnost zdejšího vodního kola, které sloužilo jako pohon pro pumpy vyčerpávající vodu z dolů, i monumentálnost a bravurní vypracovanost celých prostor. Dodnes je znát, že zde nepracovali žádní amatéři.
Nedaleko dolu byl vyhlášen čas oběda, a tak se všichni s vervou pustili do konzumace výtvorů svých maminek a babiček. Zbytek krásného dne jsme rozhodně nemohli promarnit, a proto se zanedlouho rozhořela lítá bitva mezi Angličany a Skoty. Během hry vedoucí připravili také lanové překážky, na kterých jsme si vyzkoušeli nejen sílu, ale i balanc a koordinaci.
Blížila se třetí hodina, a rak jsme se vydali zpět ke klubovně, kde jsme se rozloučili s nováčky. Pro členy oddílu následovalo ukončení skautského roku, při kterém jsme kromě několika pohybových her také poseděli při pikniku a zazpívali jsme si s kytarou. Nezapomněli jsme ani na vyhlášení výsledků celoročního bodování a přidělení příslušných sladkých odměn. Velký potlesk si zasloužili především Přezdívka – nejlepší z družiny Vlčat a Houba – nejlepší z družiny Medvíďat. Skauti a skautky se rozhodli této soutěže nezúčastnit.
Již odbíjela pátá hodina, a proto jsme výpravu zakončili oddílovým pokřikem a gilverským kruhem. Následovalo rozloučení a těšení se na letošní tábor, který se stejně jako loni bude konat u Příčov nedaleko Sedlčan.
Ačkoliv předpověď počasí na blížící se víkend není úplně nejpřívětivější, neodrazuje nás to od možnosti strávit víkend venku. :-) Ačkoliv v nepříliš velkém počtu (Matěj, Mobi, Davídek, Míša, Placatka, Golem), scházíme se před 17. hodinou v Jiráskových sadech, odkud nás autobus odváží na Dobříš. Tam se k nám připojuje ještě Veverka, který mezitím zařídil nákup. A následně vyrážíme směr Kuchyňka…
Na začátku cesty máme poměrně velké množství přestávek, tak posléze kontrolujeme batohy a těm mladším z nás je tak trochu odlehčujeme – přece jen někteří s sebou mají příliš mnoho věcí. Cesta celkem v pohodě pokračuje a rozhodujeme se najít cestou aspoň nějakou kešku – trochu tedy upravujeme náš dnešní cíl a směřujeme k Partyzánskému pomníku. Kříže vypadají v noci docela strašidelně, ale přesto nedaleko ukrytou schránku nacházíme a poté se přesunujeme o kousek dál, abychom si vybrali vhodné místo na spaní.
Připravujeme přístřešek a krátce poté starší ještě večeří, mladší rovnou uléhají ke spánku. Přece jen – je to jejich první noc strávená v lese, přesun byl docela únavný a navíc překonávání strachu ze tmy také stojí dost energie O:-) Ráno nás probouzí Veverka a snaží se nás přesvědčit, abychom vstávali. Jenže nikomu se moc nechce a tak nejdřív snídáme a pak teprve balíme… Nakonec je vše úspěšně uklizeno a posléze vyrážíme na další cestu. Naši cestu volíme podle toho, kde se v okolí původně plánované trasy nacházejí další „poklady“ :-P Vystupujeme na vrchol Velká Baba, kde na nás čeká další z nich – a zvládají ho sami najít i Míša s Davídkem. Jen Golem se zblízka seznamuje také se zdejšími vosami :-S
Pokračujeme dál, tentokrát podle GPSky, cestou zvládáme také uvařit těstoviny k obědu, prohlédnout si vodojem atp. Později odpoledne bohužel začíná trochu pršet, ale potřebujeme se ještě o kus přesunout, tak pokračujeme v pláštěnkách. Kousek před Jincemi se od nás odpojují Mobi s Mácou, kteří musejí jet domů dřív – jejich Dixina má mít štěňata. My ostatní se přesunujeme ještě o kousek blíž k civilizaci, připravujeme místo na spaní a vaříme večeři.
Při uléhání ke spánku dost prší, ale pod igelity je to zatím v pohodě. Jen my větší musíme volit mezi tím, jestli nohy opravdu natáhnout a mít je v mokru, nebo zkus spát „trochu zmenšení“ – třeba Veverka to zvládnul celou noc… =) Mladší si večer vyslechli ještě pohádku a pak už v pohodě usnuli.
Ráno je pořád všude mokro a chvílemi prší, pobalujeme tedy věci a přesouváme se na vlakové nádraží. Tam nás překvapuje přítomnost stavebnic a hraček a tak toho Míša s Davídkem využívají. Odjíždíme do Příbrami o hodinu dřív, než jsme původně plánovali, ale aspoň jsme v suchu – venku je opravdu hnusně :-(
Po příjezdu do Příbrami zkoušíme během čekání stavbu hradů z přítomných letáčků a postupně se rozcházíme do svých domovů.
O víkendu 13. až 15. května se družina skautů zúčastnila okresního kola Svojsíkova závodu v Nečíně. Tento závod se koná jednou za dva roky a v celé řadě disciplín se v něm porovnávají skautské družiny z různých oddílů. Skauti se závodu účastnili ve složení – Klíšťák, Petr, Tereza, Kotě a Janek. Máca se bohužel nemohl zúčastnit kvůli školní akci. Vzhledem k převládajícímu pánskému zastoupení bojovala naše družina v chlapecké kategorii, kde obsadila 1. místo a postupuje tak do krajského kola, k čemuž všem zúčastněným upřímně blahopřejeme.
Během závodu si skautská družina též zvolila svůj název – NASA.
Na neděli 15. 5. byla naplánovaná výprava na Padák s následnou návštěvou aquaparku. Kvůli deštivému počasí jsme se sice nemohli na Padák vydat, ale i přesto jsme si výpravu pořádně užili.
Akce se nás zúčastnilo pouze 12, jelikož skauti strávili celý víkend na okresním kole Svojsíkova závodu, na kterém se v mnoha disciplínách vzájemně poměřují družiny skautů a skautek. Nebylo možno jinak, než že jsme jim tedy drželi palce.
Počasí nás sice zahnalo do klubovny, ale to nebyl důvod k mrhání společně stráveným časem. Naši činnost jsme zahájili užitečnou prací – natíráním lavice. Každý přidal pomocnou ruku, a tak netrvalo dlouho a měli jsme hotovo. Na okamžik vysvitlo sluníčko, což byl jasný pokyn k odebrání se ven. Za chvíli se již na hřišti rozhořela bitva s míčkovými střelami a štíty. Část času jsme věnovali též nácviku. Následovala svačina a zanedlouho i přesun do aquaparku.
Po rychlém testu plavecké zdatnosti jsme se rozdělili – zběhlejší do velkého a méně zdatní do malého bazénu, kde se s pomocí pěnových desek a dozoru s instruktáží pustili do tréninku. Nechybělo ani skákání a pro starší deseti let i tobogán.
Nikdo se ve vodě nenudil, a proto jsme se nestačili divit, jak čas pokročil. Do sprch, převléci se a již jsme se vraceli do klubovny. Do příchodu rodičů ještě chvíle zbývala, a tak jsme se vrhli na Carcassonne a Černé historky. Ačkoli se to nikomu z přítomných nelíbilo, konec výpravy byl nasnadě. Závěrečný nástup, pokřik a už jsme se museli rozejít do svých domovů.
Již patnáctý ročník Českého dne proti rakovině, známého též jako Květinový den, letos připadl na středu 11. 5. Podle nejnovějších statistických údajů se onkologickým pacientem stane každý třetí občan České republiky a dva ze čtyř nemocných umírají, tato alarmující skutečnost se nedá jen tak přehlížet, a proto se i náš oddíl, jako již tradičně, připojil k prodeji žlutých kvítků měsíčku lékařského, přičemž výtěžek se stává prostředkem na boj proti rakovině - na nádorovou prevenci, zlepšení kvality života onkologických pacientů, podporu onkologické výchovy, výzkumu a vybavení onkologických center. Do ulic jsme se vypravili již v brzkých ranních hodinách, a tak se nám podařilo prodat všechny svěřené kytičky. Doufáme, že i naše píle přispěje k boji s touto zákeřnou chorobou.
Jak je již dobrým zvykem, tak i letos jsme se podíleli na přípravě čarodějnických oslav pro malé čaroděje a čarodějnice z řad široké veřejnosti. V areálu Nového rybníka čekala na malé kouzelníky celá řada úkolů – čarodějnické puzzle, závody s vlaštovkami, výroba čarodějnice, lovení kruhů, srážení obludy a mnoho dalších. Po splnění všech úkolů byli kouzelníci uznáni za schopné, a tak se mohli proletět na koštěti. Pro zájemce byl připraven též oheň, kde si mohli opéci špekáčky dle libosti. Díky nezkaženému počasí a nasazení všech zúčastněných byla tato akce z těch, na které se dlouho vzpomíná.
Jak bylo ujednáno, tak se i stalo, a tak jsme tento víkend zažili výpravu plnou čar a kouzel na Slivici.
Pátek
Na sraz před klubovnou v 17:00 dorazil Davídek, Golem, Houba, Julie, Klíšťák, Lucka, Matěj, Míša, Mobi, Mráček, Petr, Pitíčko, Přezdívka, Sluníčko a Tereza. Následuje nákup zásob a pak už vyrážíme na Slivici, kde společně strávíme víkend. Pro usnadnění cesty nám Golem odvezl veškerá zavazadla a tak jsme si mohli naplno užívat jarní přírody. Lucka a Mráček se pro zranění bohužel nemohli účastnit společného přesunu a tudíž jsme se s nimi znovu setkali až na Slivické faře. Cesta pěkně ubíhala, a proto jsme za necelou hodinku byly na místě. Nastejno s námi dorazila i Beruška, která nestíhala společný sraz.
Následovalo zabydlení a večeře z vlastních zásob. Přičemž se s námi již rozloučil Klíšťák kvůli sobotním RC závodům. Ještě než se začalo šeřit, zahráli jsme si s Golemem několik míčových her – Kouzelnickou vybíjenou, Dostaň se z kruhu a další. Zbytek večera nám utekl především díky Lucce a Berušce, které doprovodily náš zpěv hrou na kytaru. Ani jsme si nepovšimli, jak rychle ručičky na hodinách postoupily, a museli jsme jít spát. Pro lepší odchod do říše snů si pro nás Beruška připravila překvapení v podobě ukolébavky.
Sobota
Do sobotního rána nás probouzí písnička a sluneční paprsky. Jejichž sílu jsme vyzkoušeli během rozcvičky. Po snídani – rohlících s nugetou a marmeládou, následoval úklid a jeho bodové ohodnocení. Energie jsme měli dost a dost, proto nepřipadalo v úvahu celý den jen tak prosedět. Zahráli jsme si na Lachtany, zazávodili s „trakaři“ a při tvorbě s přírodninami, dali průchod našemu uměleckému cítění. Poté jsme se všichni společně pustili do přípravy oběda, špaget s omáčkou. Petr se ke vší smůle sekl do prstu a tak si za doprovodu Berušky a Golema udělal výlet na příbramskou ambulanci. Naštěstí zranění nebylo vážné, a tudíž se k nám navrátil pouze s náplastí.
Před třetí hodinou odjeli Golem, Beruška a Lucka na tři hodiny do Příbrami, kde se za náš oddíl podíleli na pořádání Skautských čarodějnic v areálu Nového rybníka. Zatímco oni obsluhovali připravená stanoviště, my jsme absolvovali namáhavé přijímací řízení na Čarodějnickou akademii, během kterého nás lektoři Mráček a Mobi prověřovali ve všemožných dovednostech, nutných pro výkon čarodějnického povolání. Všichni jsme nakonec vstupní zkoušky úspěšně zvládli, a proto jsme následně mohli zasednout do školních lavic. První hodina byla věnována biologii, během které nás Mráček poučil o pohádkových bytostech. Dávali jsme pozor, a proto jsme všichni s většími či menšími problémy zvládli i následné přezkoušení.
Slivičtí skauti nás přizvali ke své každoroční oslavě čarodějnického svátku. Tedy i my jsme se převlékli do kouzelnických hávů a pustili se s vervou do plnění úkolů, za které jsme obdrželi kouzelnické peníze, přičemž tyto jsme následně směňovali za bábovky, záviny, perníčky a všelijaké jiné laskominy. Všechny potěšil i příjezd Veverky a následný návrat Klíšťáka. Celá oslava byla pojata v honosném duchu a tak jsme se dočkali i obrovského ohně. Panovala všeobecně dobrá nálada prosycená opékáním buřtů a zpěvem s kytarami. Nikomu se od ohně nechtělo, a tak není divu, že jsme odcházeli spát až v pozdních večerních hodinách.
Neděle
Za doprovodu hudby jsme vstali v osm hodin a poklidili si věci. Během dopoledne jsme si zahráli na Hady, Demonstranty a Horolezce. Následně jsme se křížovkou navrátili k sobotní biologii. Poobědvali jsme těstovinový salát a dokončili úklid fary. Místo jsme opustili před 13 hodinou a po rychlé cestě autobusem jsme se rozloučili na autobusovém nádraží.
Máme tu březen a jako každý měsíc, i tento nás čeká oddílová výprava. Tentokrát je sice jen jednodenní, ale přesto se všichni těšíme, neboť naším hlavním cílem je Národní technické muzeum.
V neděli 27. 3. se společně scházíme v Jiráskových sadech v půl desáté. Sešlo se nás opravdu hodně: Andrejka, Beruška, Daník, Davídek, Golem, Houba, Janík, Lucka, Matěj, Medvěd, Míša, Mobi, Pitíčko, Přezdívka, Romeo, Sluníčko, Terka a také Veverka. Bohužel zbytek nemohl, buďto kvůli svému zdravotnímu stavu, či jiným povinnostem, které je neuvolnili ani na jeden den. Přesto plni očekávání se hrneme do autobusu, směr Praha.
Většinu času nám zabrala prohlídka muzea, které se ukázalo opravdu velké, a to se mají od května otevírat další nové expozice. Nejenže jsme se dozvěděli nové věci, ale hlavně jsme si užili spoustu legrace při prohlídce, kterou jsme absolvovali ve třech oddělených skupinách. Ačkoliv někdo byl rychlejší, než druzí, do stanoveného limitu, jsme všichni ty nejzajímavější prostory prošli. Nejvíce nás však zaujala vystavená lokomotiva s prezidentským vagónem, který jsme, při vzpomínce na dnes jezdící vlaky, mírně záviděli.
Bohužel čas je neúprosný a my se musíme odebrat k rychlému přesunu na zastávku Anděl, odkud nám každou chvíli má odjíždět autobus. Jsme však šikovní a stíháme dorazit včas. V Praze nás opouští Veverka a poté i Lucka, u nichž by byl kvůli pondělní výuce ve škole návrat do Příbrami poněkud nevýhodný.
V autobuse jsme nabrali další síly pro vylíčení všech dojmů rodičům, kteří na nás již čekají na zastávce v Jiráskových sadech.
Dnešní den sice utekl velice rychle, ale již nyní se nedočkavě vyhlížíme další měsíc, kdy nás čeká společné oslavení Velikonoc při procházce na Makovou, vrch nedaleko Slivice a hned o čtyři dny dál, celovíkendová výprava, při níž oslavíme čarodějnice
Sobotní ráno nás přivítalo nepříjemným, mrazivým a sněhovým počasím, ale přesto se nás alespoň několik zdravých schází po osmé hodině ranní v Jiráskových sadech… Čeká nás další oddílová výprava, tentokrát pod vedením Doda – jde o jeho absolventský projekt k vůdcovské zkoušce.
Postupně se scházíme ve složení: Davídek, Dodo, Golem, Houba, Medvěd, Petr, Přezdívka a Romeo. Byť nás bylo poměrně málo, před ¾ na devět nastupujeme do autobusu na Dobříš. Vystupujeme u vlakového nádraží a rozdělujeme se do dvou pracovních skupin – Dodo s Petrem jdou nakoupit zásoby do nedalekého Lidlu, my ostatní se přesouváme na nádraží, kde Golem koupil jízdenku a zjistil, jak se nastupuje do vlaku na zastávce na znamení a ostatní se během toho zabývají přípravou divadelních scének.
Po celkem klidné jízdě vlakem vystupujeme ve Hvozdnici a Dodo se pokouší najít turistickou značku… Když ta – jako by se před ním schovala :-) Nicméně z pátrání ho po chvíli vyrušuje Houba, který to už nevydržel a prozradil mu, že se má podívat na druhou stranu… „Támhle je rozcestník…“ :-D Vyrážíme po značce, na okraji vesnice si ještě Golem přebírá od Petra zásoby, vystupujeme po v přírodě vytvořených schodech a následně se téměř po rovině přesouváme necelé 2 km až k Husovu domu.
Husův dům je ve skutečnosti fara a také obrovský žlutý „barák“ uprostřed vesnice. Ubytováváme se v hezky zařízeném podkroví a naši mladší se ujímají lega… Dodo po chvíli zavelel, že bychom se měli dát do přípravy oběda, a tak se přesouváme do kuchyně a vaříme zeleninové rizoto s kari.
Po obědě následuje polední klid a poté se konečně vydáváme ven. Prý si máme trochu procvičit orientaci podle mapy – vznikají navigační dvojice, z nichž každá získává po jedné vytištěné mapě a vede nás část cesty. Naším cílem se stal Žižkův vrch – prostě největší kopec v okolí :-S Cestou jsme si zahráli ještě pár drobných her, Romeo s Medvědem zjistili, že močůvku by zkoumat neměli a následně jsme úspěšně dorazili na vrchol. Bohužel je mlha a tak toho moc neuvidíme :-( Tak jsme si trošku zaremcali, že mohl Dodo najít aspoň nějakou kešku, která by se tam dala ulovit… Nu co – snad příště.
Cesta dolů je o poznání rychlejší – tedy až po příchod do vesnice, kde nás čeká dlouhý táhlý kopec, který pekelně klouže. Ale i toho umíme využít – Golem vyhlašuje soutěž v klouzání a tak zkoumáme, kdo dojede nejdál, zvládne zastavit na vyznačeném místě atp. :-)
Po příchodu na faru se jdeme nejprve převléct do suchého oblečení, Dodo připravuje mrkev ke svačině a my ostatní pořádáme mezitím „svačinky z domova“. Byť je to k nevíře, někteří rodiče pořád trpí dojmem, že čím víc jídla na cestu (byť jsme tentokrát neměli mít skoro žádné), tím lépe. Nu co – tousty, ovoce atp. nám kolektivně chutnaly.
Po svačině hrajeme několik her vevnitř a poté se opět dělíme na dvě části. Mladší se společně s Golemem ujímají přípravy večeře, starší se s Dodem zabývají morseovkou a topografickými značkami. Příprava večeře je také nadmíru zajímavá záležitost – neboť nebudeme mít přece jen obyčejnou polévku a tak tvoříme večeři o několika chodech – např. rýže, těstoviny, strouhaná mrkev… Nejzajímavější je z nich ale ten první – domlouváme se, že si z ostatních uděláme tak trochu legraci a místo polévky jim nejdřív na talíře nalijeme jen vodu a budeme se tvářit, že je vše v pořádku. Tak se po chvíli také stalo. Jenže to dopadlo trošku jinak – všichni až na Petra přidělenou porci vody snědli, Dodo dokonce plný talíř! Nicméně poté následovala normální večeře, která všem chutnala a opravdu jsme se najedli.
Po večeři se přesouváme nahoru do podkroví a Dodo nám představil ještě několik her. Největší úspěch sklízí „Kouzelná krabička“, z níž si každý může vytáhnout nějaký předmět a předvést ho ostatním.
Je poměrně pozdě a tak se většina z nás ukládá ke spánku… Na Golemovi je ještě vyškemrána pohádka (Dodo se jejímu vypravování urputně brání…), Dodo se 2 pomocníky ještě uklízí kuchyni, následně opakování pohádky pro pozdě příchozí a jdeme konečně spát.
Ráno nás nejprve budí mylně nastavený budí k na Medvědově telefonu – brr… Poté ale ještě chvilku spíme a následně vstáváme na Dodův pokyn a přesouváme se na rozcvičku. Následuje snídaně – chléb s medem, který se ale Dodovi trošku nepovedl (hádanka: Co vznikne, když do rozpuštěného medu zamícháte perlu?) a navíc je snídaně trošku komplikovaná – povídáme si o handicapovaných spoluobčanech a část z nás zkouší, jak se snídá slepým.
Po snídani musíme balit a uklízet a následně odcházíme na nádraží. Času není nazbyt a tak Golem s Davídkem ostatní trošku popohání O:-) Na nádraží však ještě trošku času zbyla a tak si ve dvou hrách hrajeme na autíčka – nejprve na dálkové ovládání a poté na autíčka s nárazníky.
Slyšíme blížící se vlak, tak si dle instrukcí stoupáme na peron a máváním ho zastavujeme. Přesun na Dobříš probíhá opět v poklidu a za asistence vtipného pana průvodčího. Tam však máme poměrně hodně času a tak se rozhodujeme, že bychom si mohli dát ještě něco k obědu. Nakonec nakupujeme v Penny a… - grilované kuře přišlo všem k chuti :-P Zbývá už jen přesun na náměstí a poté cesta do Příbrami…
V Příbrami se část z nás rozchází rovnou domů, v Jiráskových sadech zůstávají Golem, Dodo, Davídek a Houba. Do příchodu rodičů pořádáme ještě několik drobných soutěží a nakonec se Dodo s malými koulují – a hádejte, kdo vyhrál :-D
Únorová výprava je za námi, ale již nyní se těšíme na tu březnovou!
Je pátek 21. 1. 2011 a začíná naše první výprava v tomto kalendářním roce. Mnoho členů bohužel neuniklo řádění nemocí, a proto na Slivici odjíždíme jen v celkovém počtu 14 lidí.
Cesta autobusem uběhla velice rychle a již nás vítalo teplo slivické fary, která se pro tento víkend stane naším útočištěm. Ve spodních klubovnách stále ještě probíhaly schůzky místních skautů, a tak jsme se odebrali do patra, kde zásluhou dvoučlenných týmů spatřilo světlo světa několik zajímavých pohádek. Následovala večeře, a poté též zabydlení. Rozhýbali jsme se u několika hříček, ve kterých jsme se proměnili na hady a štíry. Společně jsme se zazpívali s kytarou a po pohádce jsme se již odebrali ke spánku.
Do sobotního rána nás probudila jako již tradičně hudba a po ranní hygieně a snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny. Mladší vyšlapávali obrázky do sněhu, bojovali cvičnými tyčemi a především se věnovali přípravě oběda, který, ač jsou malí a nezkušení, dokázali uvařit. Starší se věnovali zachraňování a transportu zraněného lyžaře a během následného rozmrzání po dlouhém pobytu venku též poznávání malovaných obrázků a týmovému kreslení.
Po obědě jsme se museli rozloučit s Mobi, Mácou a Veverkou, kteří museli odjet za svými povinnostmi. Následně jsme se pustily do stavby měst a cest, na které jsme museli shánět suroviny a zároveň se vyhýbat krvelačným šelmám. Po malém oddychu jsme vyrazili ven, kde jsme si zahráli kroket. Čas již notně pokročil, a proto jsme se odebrali do budovy, kde jsme se desko-prohráli až do večeře. Večer probíhal v dramatickém duchu, a tak jsme hráli divadlo i zpívaly za doprovodu kytary a perkusních nástrojů. Celý den jsme završili noční hrou, ve které jsme museli najít a vyluštit kód, s jehož pomocí jsme odevřeli dveře a mohli se odebrat ke spánku.
Neděli jsme zahájili důkladnou rozcvičkou a vydatnou snídaní ve formě ovesné kaše. Následně jsme se proměnili ve stolní fotbálek a též jsme si pořádně zazávodili. Náš celovíkendový pobyt se nedal přehlédnout, a tak jsme se museli pustit do úklidu. Vše jsme nakonec zvládli a po obědě jsme se už vydali na autobusovou zastávku a po několika málo minutách jsme již odjížděli zpět do našich domovů.
„To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1, 5) s tímto citátem a nezměrnou radostí jsme se společně s dalšími příbramskými skauty rozhodli přispět k všeobecné předvánoční pohodě.
Jako již tradičně donesli jsme na Svatou horu plamének, který byl rozžehnut v městě Betlémě - rodišti Ježíše Krista. Tento symbol Vánoc je předáván a přispěním mnoha skautů a skautek se šíří do míst po celém světě. Do Příbrami jsme ho přivezli 22. 12. a v 18:00 započalo jeho slavnostní rozdávání doprovázené dramatickým ztvárněním vánočního příběhu a hraním koled. Všichni odcházeli s hřejivým pocitem, těšíce se na překrásné katolické svátky a kdo snad nestihl přijít, může si Betlémské světlo připálit na Svaté hoře po celé trvání Vánoc.
Jsou tři hodiny odpoledne a scházíme se před klubovnou. Někteří jsou bohužel nemocní, ale i tak jsme se sešli v hojném počtu. Dorazil Golem, Mráček, Beruška, Lucka, Dodo, Veverka, Mobi, Klíšťák, Kotě, Terka, Máca, Janek, Přezdívka, Medvěd, Sluníčko, Radanka, Míša, Vojta, Houba, David, Petr a Davídek, o něco později dorazil i Dan.
Letošní zima byla opravdu štědrá a bylo by snad hříchem nevyužít bohaté sněhové nadílky. Prvním naším počinem byla pořádná sněhová bitva. Poté jsme již zamířili do klubovny. Mráček, Beruška, Golem a Lucka dorazili již o něco dříve, aby stihli vše připravit, a že to bylo vidět. Z oken shlížela svítící skautská lilie, na stěně zářila dvojka, ze stropu se snášely vločky a vše korunoval dvoumetrový vánoční strom.
Každý si připravil dárky pro všechny z oddílu, a tak pod stromem byla řádná hromada. Prvním dárkem, který každý obdržel, byla sklenička, a následoval, jak jinak, slavnostní přípitek pomerančovou limonádou. Lucka hrála na housle, na kytary hráli Veverka a Dodo, i když ten si ji občas pletl s cimbálem, a všichni zpívali vánoční koledy. Nechybělo ani občerstvení – kromě hor cukroví nechyběli ani lahůdky slané. Během výzdoby připravili Beruška, Lucka, Golem a Mráček chlebíčky. Dále byly na výběr i rozličné jednohubky. Asi nejvíce překvapila Radanka, která jich nachystala čtyři tácy. Během zpívání a veselého přežvykování byly samozřejmě průběžně rozdávány dárky.
Celou dobu pouze sedět by nás nebavilo, a tak jsme se proběhali u tzv. Stříhané. Každá družina si také tajně připravila vánoční překvapení. A nyní přišel ten správný čas k jejich předvedení. Jako první se předvedli skauti. Ti si připravili filmovanou pohádku o tom, jak čarodějnice ke své zoo přišla. Hned další rozdali své výtvory vlčata. Připravili si puzzle s vánočním motivem. Naši nejmenší si připravili vánoční přáníčka. Následně byly porozdány všechny zbývající dárky. Kromě mnoha dárků, které si následně někdo odnesl domů, byly pod stromečkem i tři záhadné krabice pro celý oddíl. Všichni společně jsme od Ježíška dostali nové hrnce, které s námi pojedou na tábor.
Jako již tradičně konec naší nadílky probíhal venku. A to konkrétně s prskavkami a následně i ohňostrojovou fontánkou. Zbýval již jen čas na rozloučení se gillwelským kruhem a po shledání dostaných dárků musela již řada z nás odejít domů. Ostatní ještě nějaký čas uklízeli, a i oni se již museli rozloučit.
Je již tradicí, že v prosinci se pečou palačinky a nejinak tomu bylo i letos. Tentokrát již po šesté!
Ačkoli mrzlo, až praštělo a sníh chvílemi padal jak z protržené peřiny, Golem, Beruška, Klíšťák, Mráček, Lucka, Tereza, Kotě, Janek, Přezdívka, Medvěd, Ráďa, David, Adam, Houba, Vojta a Míša se nenechali zastrašit a ani je nezklátila chřipka, a tedy se mohli společně vydat na sněhové palačinkové hody.
Golem se hned po srazu vydal na nákup a my jsme se prozatím vydali do klubovny, kde jsme po družinách pracovali na překvapeních na vánoční nadílku. Následně jsme se všichni, včetně těch nejmenších, pustili do přípravy těsta. Netrvalo dlouho a již jsme se vydali na cestu do lesoparku. Cestou jsme probrali, co si kdo přeje k Vánocům, a tak nám chůze rychle ubíhala.
V lesoparku jsme hned rozbalili plynové vařiče a pustili jsme se do smažení. V jedení jsme se poctivě střídali tak, aby se na každého dostalo stejnou měrou. Času bylo dosti, a proto si každý mohl smažení vyzkoušet. Během střídání u palačinek, byla vyhlášena soutěž pro dva týmy o největšího sněhuláka. Všichni se do tohoto úkolu pustily s vervou, čímžto vznikli dva překrásní sněhoví obři.
Štědrý den bude již za dvanáct dní, a do té doby nás již žádná další výprava nečeká. Už jsme tedy nadělili lesní zvěři. Tvrdý chléb a jablka stali se ozdobami vánočního stromku, v dárcích nechybělo ani zrní.
Čas již značně kvapil, a donutil nás již k návratu. Cestou zpět jsme, zapojivše se do sebe, utvořili sněhový pluh, v němž jsme „dojeli“ až ke klubovně. Zapsat si body, rozloučit se pokřikem a již jsme se odebírali k rozmrzání do našich domovů.
Ve dnech od 6. do 8. prosince nás na skautských schůzkách navštívila prazvláštní dvojice – Mikuláš s čertem. Zlobivější sice byli čertem vyplaceni, ale nikoho si nakonec neodnesl. Kdo zazpíval, nebo zarecitoval, dostal od Mikuláše bonbony a od čerta uhlí a brambory. Snad další rok budeme minimálně stejně tak hodní, jako letos a ani příští rok neskončí nikdo z nás v pekle.
Je pátek 26. listopadu a za doprovodu sněžení a třeskuté zimy se scházíme v Jiráskovo sadech. Tento víkend nás čeká výprava do Prahy. Náš odjezd se musel posunout o půl hodiny, jelikož Medvěd si spletl čas srazu, což ale příliš nevadilo, jelikož do Prahy jezdí autobus téměř každých deset minut.
Cesta autobusem proběhla bez nejmenšího problému a i přes následné presní komplikace jsme tramvají docestovali nedaleko klubovny, která se pro tento víkend stane naším domovem. Po vstupu nás sice dosti překvapili všudypřítomné dlaždice, jak se na masnu sluší, ale zanedlouho jsme již byli útulně zabydleni. Golem, Beruška a Lucka se vydali na nákup a v klubovně mezitím pod Mráčkovo vedením vypuklo pravé maškarní šílenství. Ve více, či méně zdařilých maskách se tančilo a následně i soutěžilo. Nechyběla ani řada rúzných her.
Golemův sobotní den začal velice brzy, jelikož odjížděl za Dodem na vůdcovský kurz do Nymburka. My ostatní jsme den zahájili spacákovou rozcvičkou a po snídani jsme se přichystali na cestu ven. Dopolední program byl rozdělen. Starší se vydali na bobovou dráhu, kterou ale bohužel neotevřeli. Místo toho si zahráli několik her a vydali se na lov kešek. Mladší společně s Mráčkem a Beruškou vystoupali k Žižkovskému památníku. S patřičným rozhledem se pokochali Pražskými památkami a následně navštívili Vojenské museum. Dozvěděli se zde mnoho zajímavostí z první i druhé světové války a především se pokochali záplavou nejrůznějších zbraní – od pistolí, až po děla a tanky.
Následoval návrat do klubovny, kde se během vaření oběda s pomocí Bengu rozhořela pravá přestřelka z divokého západu a mladší si též připravili a následně přehráli nezapomenutelnou loutkohru.
Odpoledne jsme se vypravili za krásami středověké Prahy. Prošli jsme si Královskou cestu, zhlédli odbíjení orloje a prohlédli jsme si Staronovou synagogu a seznámili jsme se i s legendou o Golemovi, která je s ní spojena. Tato pověst týkající se tak trochu i našeho vůdce všechny dobře pobavila – „Takže on není v Nymburku. On se tady válí na půdě. “. Naše toulání zimní Prahou jsme zakončili na slavnostním rozsvícení vánočního stromu na Staroměstském náměstí.
Nedělní dopoledne proběhlo především za doprovodu rozličných her na sněhu. Příjemně unavení a také zmrzlí jsme poobědvali a po zabalení a úklidu jsme se již vydali na tramvajovou zastávku. Autobus do Příbrami jsme stihli akorát, a tak jsme se plni zážitků již po hodině a čtvrt museli rozejít do našich domovů.
Je pátek 22. října deset minut po půl páté a scházíme se na vlakovém nádraží. Opodál se již též shlukují kluci z Brdské smečky. Zanedlouho se dostavují i holky z Dobříše. Po zakoupení lístků už nasedáme do vlaku – cílová stanice Strakonice. Tento víkend nás čeká střediskový sraz!
Do Strakonic jsme sice dorazili až za tmy, ovšem i tak jsme neomylně zamířili směrem ke skautským klubovnám – několik z nás již na zdejší základně bylo. Na místě na nás již čekaly holky ze 4. oddílu. Po nezbytném dohodnutí kde kdo bude spát (přeci jen je nás zde více než 50) a základním ubytování a navečeření se, jsme se přesunuli do společenské místnosti, kde jsme se pod Číči taktovkou s vervou pustili do seznamování. Ovšem jak se záhy ukázalo, nebude snadné si všechny zapamatovat.
Dnešní večer má být zaměřen na kulturu, a proto poté co jsme se rozdělili do náhodných sedmi týmů, vylosovali jsme si každý nějakou pohádkovou bytost. A naším úkolem bylo přehrát, jak by asi takové setkání rozličných postav mohlo dopadnout. Výsledné scénky se jistojistě zapsali do pohádkových dějin – ono kdy se asi jen tak potká Pikachu s dědem Vševědem? Začalo se již pomalu, ale jistě připozdívat, a proto se mladší již vydali do říše snů. Starší se mohli zabavit, jak uznali za vhodné, téměř všichni se ale nakonec nechali strhnout ke kolektivním hrám, a tak došlo na Pistolníky, Gordický uzel i Přešlapovanou.
Sobotní ráno sice nevyhlíželo příliš přívětivě, ovšem i přes vykukující námrazu, vstávali jsme v půl osmé. V očekávání je programem nabitý den, a proto nelze jinak, než zahájit den důkladnou rozcvičkou. Po základním protažení jsme se na několik malých chvil stali myšmi, které stíhají hladoví hadi. Následovala raní hygiena a snídaně. Poté jsme si zahráli hru Bomba – Nálet. Trvalo to jen několik málo chvil a na řadu již přišla všemi očekávaná velká hra. Dostali jsme se na pustý ostrov a jediným zdrojem „kulturních“ věcí se pro nás stal vrak lodi. Nic jsme si ale nemohli odnést jen tak. Nejprve jsme museli splnit úkol pro mořskou pannu, a že to nebyl úkol vždy lehký. Jak už to tak ale bývá, museli jsme se také postarat o něco k snědku a život nám též komplikovaly tropické bouře.
Po hře jsme byli sice unavení, avšak nebylo možno ustrnout. Nyní byla na řadě příprava oběda. Ten se řešil individuálně v jednotlivých oddílech, a proto jsme se setkali s širokou plejádou od párků v rohlíku a instantních těstovin přes rizoto až po kuře na paprice s knedlíkem, které jsme vařili my.
Po obědě a všeobecném uklizení jsme se vydali do pohádkového lesa. Po jednotlivých zprávách jsme sice postupovali pomalu a vzhledem k řadě nesprávných rozhodnutí, bloudily jsme více než často, ale nakonec k pokladu všichni doputovali. Počasí nám naštěstí přálo, a tak jsme mohli setrvat venku a zahráli jsme si na Polaře a Angličany a Skoty.
Příjemně unaveni jsme se odebrali na večeři. Každý si mohl vybrat mezi gulášovou, francouzskou a slepičí polévkou. Večer byl věnován zábavné konverzaci a deskovým hrám.
Též v neděli jsme vstávali v půl osmé. Téměř všem se přes noc rozležely rozbolavělé svaly ze sobotních her. Každému proto přišlo vhod protažení a následné proběhnutí jako ve stádu buvolů. Dnešní program byl rozdělen pro mladší a starší. Zatímco si malí dobalili a zahráli si několik her na hřišti, vydali se velcí na průzkum města. Jejich úkolem bylo dle fotek najít zhruba třicet míst. Po jejich návratu pustili jsme se všichni do gruntovního úklidu a již následovalo loučení a cesta vlakem domů. Tak zas někdy příště!
Ačkoli počasí nevyhlíželo přespříliš přívětivě, nenechali jsme se zastrašit a v 10:00 jsme se sešli v hojném počtu jedenácti lidí před klubovnou. Zanedlouho jsme se již vydali na cestu přes město. Zastavili jsme se na náměstí 17. listopadu. Kde jsme se setkali s Mrazíky. Tito naštěstí měli vcelku šťastnou ruku, a tak zmraženy byly povětšinou jen zlostné Marfušy. Oproti tomu Nastěnky byly uchráněny svojí dobrotou a slušným vychováním. Dále jsme pokračovali na Nový rybník, kde jsme se pustily do vaření polévky. Mnozí si vůbec prvně vyzkoušeli, jaké je to vařit na ohni. Teplá polévka přišla za sychravého počasí k duhu. Zahráli jsme si zde též několik her. A to jsme se již vydali na cestu zpět ke klubovně. Zapojeni do vlaku jsme si museli poradit se všemi návěstidly a výhybkami, které nás cestou potkaly. Několikrát došlo k rozpojení a došlo i na šíbování. V klubovně jsme si procvičili postřeh při chytání sultánek. Dále jsme se jakožto malé myšky snažili uchránit před hladovými dravci, ale tito měli navrch. Při zběsilém běhu o život nám vyhládlo, a tak jsme týmově posvačili. Po svačině jsem se jakožto mladí zahradníci a zahradnice snažili pochytat listí ze stromů, které se ovšem záhadně pohybovaly a potměšile rozhazovaly listí na všechny strany, načež nás správce propustil ze služby. Pomalu, ale jistě se již blížila šestnáctá hodina - čas našeho odchodu domů a zbýval již jen čas, abychom se v týmech navlékli na jediný provázek, a takto se pokusili dojít až k východu z pavilonu. Úspěšná nakonec byla jen skupina Radanky, Adámka, Vašíka a Míši. Jako tradičně, tak i tentokrát jsme se rozloučili naším oddílovým pokřikem a odebrali jsme se k domovům.
Jako již tradičně i letošní druhý zářijový víkend byl věnován první letošní výpravě. Bohužel příliš se nevydařilo počasí a tak jsme místo do klasických Lůmků u Bohutína zamířili na Řimbabu.
Pátek V 17:00 jsme se sešli u klubovny a v základním počtu dvanácti lidí jsme vyrazili nejprve na nákup a poté na Řimbabu. Cestou jsme ještě vyzvedli Placatku. Dodo se zdržel ve škole a proto má dorazit až zítra. Na místo jsme všichni dorazili bez úhony, a proto mohlo následovat rychlé zabydlení a večeře. Očekávali jsme (následně jsme si mohli ověřit, že správně), že v noci bude hodně zima, a proto skauti společně s Beruškou a Golemem vyrazili sehnat otop. Mladší si zatím venku zahráli několik her s Mráčkem. Dřevařský tým naštěstí sehnal nějaké palivo, které bylo potřeba nařezat a nanosit ke kamnům. Zanedlouho již v kamnech vesele plál oheň a po pohádce jsme se odebrali ke spánku.
Sobota Sobotu jsme zahájili Mráčkovo rozcvičkou, při které jsme se nejprve protáhli a následně i proběhali a vyzkoušeli si týmovou spolupráci. Následovala snídaně – cornflakes s mlékem, během které dorazil Dodo. Následně jsme se již začali věnovat přípravám oběda. Po připravení ohniště a dřeva došlo na naše kuchařské dovednosti. Zapojili se úplně, a tak čevabčiči s vařenými brambory stálo opravdu za to. Odpoledne jsme hráli hru, v níž se jeden tým pokoušel ukrást kouzelné disky. Nasazení všech hráčů bylo ohromné, a proto docházelo takříkajíc k mnohačetným srážkám. Po krátkém oddychu jsme se vydali hledat keš. Nejprve jsme si ovšem museli vyluštit zeměpisné souřadnice. K čemuž jsme nejprve museli zjistit několik údajů týkajících se místního dolu. Keška byla úspěšně vypátrána a následně jsme si vyzkoušeli, že s pomocí vhodně zvolené trasy se dají do GPSky kreslit zajímavé obrázky. Ještě před návratem na Řimbabu jsme si zahráli „Pojďte pane, budeme si hrát“, „Dostaň se z kruhu“ a „Na lachtany“. A to byl již pomalu čas večeře, a tak jsme se opět pustili do vaření. Měli jsme gulášovou polévku. Kterou jsme vylepšili přidanými brambory a kořením. Po setmění jsme se odebrali na takřka špionskou hru, při níž jsme museli projít skrze vesnici bez toho, aby nás zastavil někdo ze špatných hochů (nebo Beruška :-) ). Příjemně unavení jsme si ještě vyslechli jednu z Golemovo neotřelých pohádek a odebrali jsme se ke spánku.
Neděle I v neděli si Mráček nachystal rozcvičku - tentokrát spíše mentální. Naším úkolem bylo dojít na určité místo s pomocí nápověd obsahujících počty kroků a směry. Jejich pořadí jsme ovšem museli určit s pomocí klíčových slov jako např. včela, liška, člověk. Chvíli jsme si museli lámat hlavu, následně jsme ale rozeznali, že klíčem je seřazení organismů do potravního řetězce. Dále vše záleželo jen na přesnosti našeho krokování. Někomu se to dařilo více, někomu méně. Po rozcvičce byla na řadě snídaně – chléb s pomazánkovým máslem. Poté jsme si zabalili vše s výjimkou ešusů a lžic – čeká nás ještě společný úklid. Následně jsme si zahráli hru „Seber míč“ a došlo i na fotbálek. Čas již výrazně pokročil. Snědli jsme tedy těstoviny se sýrovou omáčkou, poklidili a vyrazili nazpět do Příbrami.