Jak jsme se dozvěděli v dopise od baby kořenářky, jakmile se na stožáru objevil šál, vyrazili jsme k rybníku. Z Baby se ovšem vyklubala zdatná obchodnice, a tak jsme jí nejprve museli přinést zlatou větévku, kterou potřebovala do svých lektvarů. Poté nás informovala, že dnes večer se má Igor sejít se svými kumpány, aby jim řekl něco moc důležitého. Pakliže budeme opatrní, můžeme vyslechnout vše také.
Dále byla během dopoledne na programu poslední disciplína zimní olympiády – nabalovaná. Během časového limitu na sebe obléct co nejvíc oblečení. Během této soutěže se jasně ukázalo, kteří dva lidé mají na táboře nejvíce oblečení – na Kotě a Sluníčko prostě nikdo nemá :-). V celé Olympiádě nakonec s přehledem jasně zvítězila Igorova šlichta (pardon šlechta).
A to již byl čas oběda. Měli jsme čínu s rýží. Po poledním klidu jsme se šly koupat. Během čehož došlo i na kohoutí zápasy. Následně jsme se již začali připravovat na asimetrické vaření. Večeři jsme vařili na ohni asi 1 metr vysoko, míchali jsme lžící asi 1 metr dlouhou… Všem družinám se vaření vydařilo, a tak jsme se večer bez hladu mohli vypravit sledovat tajnou poradu.
Igor objevil rudu, kterou zcela nepochopitelně pojmenoval Igorium a s pomocí této rudy hodlá vytvořit nepřemožitelnou zbraň. Tuto rudu prý bude těžit ve zdejším okolí a vyšle na to všechny své odborníky. Jak se také ukázalo, Igor má u svých nohsledů tak velkou autoritu, že v jedné chvíli začala konverzace přirozeně váznout. Když už se zdálo, že dostanou takříkajíc přes hubu, zachránila je zřejmá návštěva některé Cimrmanovy hry. „Co Igorium, ale jmelí. Všimli jste si, kolik jmelí se nám letos urodilo…“