Tábor rudé luny

Dnes se odjíždí, a proto je nutné vše zabalit. Bourají se stany, balí vybavení i osobní věci, sbírají se odpadky. Jsou objednány dvě Avie, aby se všechno vešlo. Měli dorazit až v 11:00, ale první přijela už v 9:00. Naložili se na ní stany, které pojedou na Slivici a Mráček s Klíšťákem odjeli, aby vše nanosily do stodoly Slivické fary. Sotva odjeli, už je  tu druhá Avie, na kterou se nakládá všechno ostatní. Za chvíli přijel i pan Bárta. Vše je naloženo a věci odjíždí. Děti pod vedením Berušky a Doda vyrazili do Sedlčan na autobus. Věci mezitím dorazili do Příbrami. Malý okamžik před nimi dorazili i Mráček a Klíšťák, a tak se společnými silami složili věci z korby. Ti co měli jet autobusem, došli v Sedlčanech ale k nemilému zjištění, žádný autobus nejede. Narychlo se proto sjednává náhradní doprava a všichni se ve vozech Golema, paní Porvichové, pana Vojíře a paní Vackové naštěstí dostali v pořádku do Příbrami. Na 8. ZŠ dále pokračovalo stěhování věcí do klubovny, o což se zapříčinil Mráček, Veverka, Klíšťák a Janík. Následně jim přišel na pomoc pan Berka. Díky němuž se nám ve 4 podařilo odstěhovat i kamna.

Odjíždíme již zítra, a proto bylo nutno začít již s postupným úklidem tábořiště a bourání některých staveb. Poté se mnozí věnovali sebezkrášlování. Odpoledne pro nás byly připraveny lanové překážky.

 

Po jejich zdolání již přišel ten správný čas, abychom se vydali k Mlýnu, stejně jako by tam šel námi zmučený špeh. Nalezený dopis nás odkázal na Igorova přítele, jenž prý nám poví více. Vydali jsme se proto po břehu rybníka na jih. Byl to pěkný vydřiduch a bez zaplacení se s námi bavit nechtěl. Museli jsme si proto nejprve dojít pro zlaťáky. Abychom z něj dostali potřebné informace, museli jsme předstírat naše špiónství pro Igora. On si ale naši totožnost chtěl ověřit, proto se nás tázal na věci, o nichž si myslel, že je může vědět jen Igorům člověk. Naštěstí nám v této nepříjemné situaci pomohl náš bulvární plátek Plesk. Nyní jsme již mohli vyrazit přímo do Igorovy pevnosti. Rozhořel se lítý boj. Avšak Igor byl chráněn nějakým zvláštním kouzlem a normální střely na něm nezanechali ani škrábnutí. Nyní se nám hodil poklad z mlýna. Ovšem museli jsme ho trefit třikráte. Ach jak sladké je vítězství.

 

Po návratu do tábora vzplál náš závěrečný táborový oheň. Hrálo se, zpívalo a byly vyhlášeny bodové výsledky. Za celý tábor byl v úklidu s přehledem nejlepší Janík. Mezidružinový boj dopadl takto: 1. místo – Radioaktivní toxíci, 2. místo – Igorspot, 3. místo – Igorova šlechta, 4. Místo – Bezejmenní. Po vyhlášení výsledků přišlo ještě jedno překvapení. Každý obdržel přívěšek na památku a následovala okázalá žranice, později doprovázená též taneční zábavou. Spát se odcházelo dle vlastního úsudku a vůle. A proto někteří odcházeli do spacáků až za brzkého rána.

 

V noci foukal velký vítr, který odfoukl čepičky všem čápům v okolí. Tito nás přišli poprosit o pomoc. Slušná žádost o pomoc se neodmítá, a proto jsme každému bez okolků vyhledali jeho čapku, kulicha, či klobouk.

 

Následně bylo potřeba uklidit po táboře a připravit dřevo do kuchyně. K obědu jsme měli řízky s bramborovou kaší. Odpoledne jsme hráli opět již legendární hru "Dostaň se do stanu". Díky skvělé obraně (došlo i na jízdu ve válečných vozech :-) )byly ovšem úspěšní jen Janík, Martin, Přezdívka a Tereza. Poté jsme si zahráli Hutututu.

 

Během večeře (měli jsme topinky) přišla radostná zvěst. Jelikož jsme ukradli knížecí pokladnu, neměl Igor na vyplácení žoldu a většina vojáků se mu rozutekla, nyní bude konečně možno ho porazit.

 

V radostné náladě jsme zpívali s kytarou, když v tom si Mráček povšiml špeha, který se plížil okolo tábora. Okamžitě jsme vyběhli a záhy jsme ho dopadli a předali k odbornému mučení. Po půl hodině mučení studenou vodou a přidušení konečně promluvil. Vyzvídali jsme od něj, kde je Igor. Jak jsme se dozvěděli, předávání informací není tak jednoduché. Špeh má prý zítra vyhledat v okolí mlýna schránu, z níž se dozví, kde Igora hledat má.

 

Po probuzení jsme zjistili, že Igorovo vojáci na naše ležení přeci jen zaútočili. Rozbili nám naše hospodářská stavení a zvířata vyhnali na luka. Přes veškerou fyzickou námahu se nám podařilo pochytat téměř všechna.

K dnešní večeři byla naplánovaná kuřata připravená v Setonově hrnci. Hned od rána jsme tedy začali s přípravami. Vykopat díry, nachystat zeleň, obstarat kameny a následně je začít rozpalovat. Když v tom dorazil do tábora Moudrý Mužíček a vyhlásil Souboj Moudrého mužíčka (jak jinak by se taky měl jmenovat).

Na dopoledne byly vyhrazeny klání fyzického rázu. Soutěžilo se ve fotbale a frisbee. Následoval oběd a poté se již balila kuřata k večeři. Sotva dobalili všichni své kuře, začalo se již nandávat do děr. Poté se šel dohrát finálový zápas ve frisbee a na řadu přišlo vyzkoušení našich znalostí. Nad otázkami týkajícími se přírody i pohádek jsme si řádně procvičili mozkové závity. V celém souboji nakonec zvítězili Radioaktivní toxíci, za což od mužíčka obdrželi pořádný meloun.

A to již byl pomalu čas začít vyhrabávat kuřata. Všechny děti měly svá kuřata pečená, ale vedení jaksi ostrouhalo. A tak si společně s Prófou, kterého jsme na kuře taktéž pozvali, dali jen topinky s česnekem. Vedení se ale svých kuřat nehodlalo vzdát, a tak si je dalo dopéct do trouby a trpělivě čekalo.

Následně jsme, za znění kytary a zpěvu, poseděli v tee-pee. Během čehož k nám dnes zavítala již čtvrtá návštěva (během dopoledne nás ještě na okamžik navštívila Žába), a to Baba kořenářka. Přišla nám připomenout, že dnes – během Svatojánské noci se otvírají poklady a že jeden je i ve zdejší zřícenině větrného mlýna, konkrétně tam jsou zlaté kule, které dokáží zabít, ať už je člověk chráněn sebemocnější zbrojí. Ovšem jak to tak bývá každý poklad má svého strážce. Museli jsme se proto mít na pozoru. Úspěšní nebyli zdaleka všichni, ale několik kulí se nám podařilo získat. Na Igora se budou jistojistě hodit.

Dnes nastala ideální možnost napravit včerejší selhání. Hned ráno jsme přepadli karavanu výběrčích  vezoucí knížecí pokladnu dál směrem k Igorstadtu. Pobili jsme je do jednoho a pokladnu ukořistili. Ať si Igor poradí jak chce - bez peněz.

Na dnešní den byl naplánován výlet. Starší šli s Veverkou, Dodem a Mobi na Kozí hrádek, mladší šli s Golemem a Beruškou nejprve do Dublovic, kde téměř všichni nakupovali v místní samoobsluze jako o život. A poté zavítali na dětské hřiště v Příčovech. Následně si i ti nejmenší vyzkoušeli jaké je to vařit přímo na ohni.

Záhy začalo trochu pršet, a proto jsme si v tee-pee zahráli městečko Palermo. Dále jsme se dnes byly všichni umýt a ti co potřebovali, si šli přeprat. Když najednou přišla nečekaná zpráva, že dnes v noci opět vytáhnou Igorovo vojáci za rabem. Jak se nám nyní hodili již dříve vybudované přístřešky, kam jsme se nyní mohli uchýlit. Vyslechli jsme si ještě pohádku o Sněhurce a šli jsme spát.

Dnešní pondělí bylo pondělí Velikonoční, a proto si všichni pánové, hned po vytvoření pomlázky a vymyšlení originální koledy, mohli od přítomných dam vykoledovat kraslici, kterou mohli hned posnídat :-).

Během dopoledne jsme si zahráli přehazovanou a na lachtany. Příjemně vyhladovělí jsme se odebrali k obědu, a že stál za to, měli jsme smažený sýr.

Odpoledne začali všichni nacvičovat na naši táborovou superstar, a to ve vypsaných kategoriích: sólo, duet, skupina. Následně mohli předvést vše, co se naučili a byli po zásluze ohodnoceni odbornou porotou: Dodo – čistota a pěvecké provedení, Mráček – celkové vystupování, Golem – text písní. Veškeré pěvecké výkony nedosahovali přílišné úrovně, ale i tak byli určeni vítězové – Igorspot.

Večer se nám naskytla příležitost obrat nepozorné výběrčí daní o vybrané zlato. Ovšem nejspíše zásluhou špatné taktiky se nám to nepodařilo.

Dnes se nám stávalo více než dobře – byly Velikonoce a navíc jako již v neděli tradičně, byly ke snídani koláče. Tentokrát to ale byly koláče speciální, byly totiž domácí. Ke všeobecnému potěšení je večer o den dříve vlastnoručně upekli Mráček, Beruška a Mobi.

Během nástupu byla, vzhledem k údajným ztrátám, provedena kontrola a ocedulkování veškerých jídelních potřeb. Během dopoledne přišel do tábora Igorův posel – výběrčí daní. Pakliže neodevzdáme 200 zlatých, budeme prý zabiti. Tyto jsme ovšem neměli, a tak jsme ho usmlouvali na vyplacení daní v mase. Vydali jsme se proto na lov. 

Odpoledne jsme se byli koupat a bylo potřeba pouklidit po táboře a udělat dřevo do kuchyně. Byly Velikonoce, a proto nás čekala i pravá Velikonoční večeře – bramborový salát se sekaninou (/velikonoční nádivkou/hlavičkou jak chcete, každopádně bylo to moc dobré).

Po večeři přišel společně s několika vojáky výběrčí daní a pro jistotu rovnou zajal našeho kněze. To abychom mu bez problémů vydali všechnu zvěř, co jsme nalovili. Na večer pro nás Igorova šlechta připravila módní přehlídku. Ovšem modelky (Tomáš, Péťa a Martin) vypadaly poněkud nepřirozeně :-).

Dnešek byl posledním dnem zimy, na což jsme se již od rána začali připravovat. Chystali jsme si divadelní scénky a k nim patřičné masky, abychom zimu nenávratně vyhnali. Vše na večer již bylo připraveno a všichni se již těšili na oběd – těstovinový salát. Nejvíce se ale těšil Veverka, a že to bylo při nandávání vidět :-).

Velký údiv nastal po skončení poledního klidu. Ztratili se všichni rádci. Igor je unesl a teď je jistojistě mučí, aby se od nich dozvěděl co nejvíce informací! Okamžitě jsme se vydali na záchranou misi. Všichni unesení byli zachráněni, očividně otřeseni, ale zdrávi.

Po svačině byl vyhlášen fotbalový turnaj. Sportovní nasazení bylo ovšem dosti vlahé. Hru se pokusili rozproudit fanoušci křičením povzbuzujících hesel, chřestěním, bubnováním do poklic, cinkáním rolniček a vůbec vším možným, ale bylo to pořád divácky dosti nudné. A jak to tak bývá, ve znuděných hlavách se rodí hloupé nápady a tak diváci začali demolovat tribunu a házet sedačky na hřiště. Ve výsledku se celé sportovní utkání zvrhlo v bitvu diváci versus hráči.

Večer přišla očekávaná oslava konce zimy. Hrálo se na kytaru a zpívalo. Následně jsme upálili zimu – ach jak krásně hořela a měli jsme možnost zhlédnout dvě divadelní představení.

Ráno sedmého dne na táboře bylo poněkud sychravé, vše se ale záhy vylepšilo. Vidina poklidného dopoledne ale záhy zmizela. Igor opět nezahálel a nechal ukrást a rozřezat obrazy našich svatých. Každá družina dostala na starost jeden obraz a díl po dílu ho vybojovávala za spárů Igorovo žoldáků.

Odpoledne si všichni mohli vyzkoušet svoji fyzičku, ale i odvahu, jelikož celá trať se musela v družině až na jednoho navigátora absolvovat poslepu. Někteří bohužel svůj strach překonat nedokázali.

V podvečer jsme se dozvěděli jistou nepříjemnou novinu a to, že Igor vypravil své vojáky, aby zabíjeli obyvatele a vypalovali vesnice. Vystavěli jsme si proto přístřešky, abychom jsme se do nich mohli na noc uchýlit. Večer ovšem začalo silně pršet, a jak jsme z předešlých zkušeností  věděli, Igorovi vojáci jsou lenivý a za deště by neútočili. Setrvali jsme proto v táboře.

Informace, které jsme se večer dozvěděli, nás rozhodně nemohly nechat chladnými. Bylo nutno jednat rychle. Vypravili jsme se proto odpravit Igorovi odborníky na těžbu. Bez nich nebude mít Igor materiál na výrobu speciální zbroje. Šli jsme za zvukem kladiv, jimiž lámaly skálu, a podařilo se nám je všechny zabít. Navíc jsme si do tábora přinesli trofeje v podobě jejich kladiv a klobouků :-).

 

K obědu jsme měli čočku, na které přes počáteční protesty pochutnali i její zarytí odpůrci. Bylo opět docela horko, a tak jsme se po poledním klidu došli svlažit do rybníka. Poté jsme měli meloun. Všichni jsme si na něm pochutnávali, když v tom přiběhl očividně otřesený Dodo, kterého málem zastřelil šíp s listem, na němž byl výsměšný text s informací, že ten meloun byl otráven. Igor si zřejmě smrt svých těžařů nechtěl nechat jen tak líbit. Všichni byli bezradní, když v tom Beruška dostala spásný nápad obrátit se na Moudrého mužíčka. Ten se nám sice nejprve s gustem vysmál, následně ale byl ochoten nám dát protijed. Jak už to ale tak bývá, nic není zadarmo. Každá družina zvolila jinou taktiku – autíčka, náramky, tanec, obrázky, zpěv, všem se ale nakonec podařilo uzavřít obchod. (ačkoli někteří měli očividný problém si zapamatovat, o jakého mužíčka se jedná - Zelený, Modrý, á Moudrý…)

 

Jak jsme se dozvěděli v dopise od baby kořenářky, jakmile se na stožáru objevil šál, vyrazili jsme k rybníku. Z Baby se ovšem vyklubala zdatná obchodnice, a tak jsme jí nejprve museli přinést zlatou větévku, kterou potřebovala do svých lektvarů. Poté nás informovala, že dnes večer se má Igor sejít se svými kumpány, aby jim řekl něco moc důležitého. Pakliže budeme opatrní, můžeme vyslechnout vše také.

Dále byla během dopoledne na programu poslední disciplína zimní olympiády – nabalovaná. Během časového limitu na sebe obléct co nejvíc oblečení. Během této soutěže se jasně ukázalo, kteří dva lidé mají na táboře nejvíce oblečení – na Kotě a Sluníčko prostě nikdo nemá :-). V celé Olympiádě nakonec s přehledem jasně zvítězila Igorova šlichta (pardon šlechta).

A to již byl čas oběda. Měli jsme čínu s rýží. Po poledním klidu jsme se šly koupat. Během čehož došlo i na kohoutí zápasy. Následně jsme se již začali připravovat na asimetrické vaření. Večeři jsme vařili na ohni asi 1 metr vysoko, míchali jsme lžící asi 1 metr dlouhou… Všem družinám se vaření vydařilo, a tak jsme se večer bez hladu mohli vypravit sledovat tajnou poradu.

Igor objevil rudu, kterou zcela nepochopitelně pojmenoval Igorium a s pomocí této rudy hodlá vytvořit nepřemožitelnou zbraň. Tuto rudu prý bude těžit ve zdejším okolí a vyšle na to všechny své odborníky. Jak se také ukázalo, Igor má u svých nohsledů tak velkou autoritu, že v jedné chvíli začala konverzace přirozeně váznout. Když už se zdálo, že dostanou takříkajíc přes hubu, zachránila je zřejmá návštěva některé Cimrmanovy hry. „Co Igorium, ale jmelí. Všimli jste si, kolik jmelí se nám letos urodilo…“

Všichni jsme se tak trochu báli, že i letošní Vánoce budou na blátě, ale ráno nám udělalo velkou radost – napadl sníh! (pravda vypadal trochu uměle :-D) Rychle se pořádně obléct, abychom nenastydli, a vypukla pravá zimní koulovačka.

Po snídani a drobném úklidu jsme se již pustili do výroby dárků. Hojně se vyráběly malované kameny a panáčci kofoláčci. Nemohli jsme opomenout ani vánoční tradice, a tak jsme vyráběli i lodičky, které jsme poté odpoledne pouštěli během koupání (na prosinec byla voda překvapivě teplá).

Ke svačině jsme měli jablko, na kterém si každý mohl vyzkoušet, jestli náhodou do roka neumře. A poté již vypukla pravá zimní Olympiáda. Začali jsme válením sudů na svahu. Po této disciplíně se ovšem utvořila dlouhá fronta u zdravotky. Dodo – zdravotník ovšem záhy přišel na to, že jsou to simulanti, kteří se na něj jen přišli podívat, nebo chtěli kérku z novikovu. Následovalo stavění sněhuláků a štafeta na lyžích a snowboardu.

Již se chýlilo k večeru, a tak jsme záhy zasedli k pravé štědrovečerní večeři. Následovalo rozdávání dárků u vánočního stromu. Ježíšek nám přál, a tak to byla 8 metrová borovice. Velkým překvapením pro všechny byl hlavně jeden dárek. Dopis od jakési Baby Kořenářky v němž nám nabídla informace hodící se k přemožení Igora. Po rozdání darů jsme se všichni pobavili u zpívání koled.

Následovala na našich táborech již tradiční hra Bílé tváře. Jak už to tak bývá, opět měli navrch hledači.

Ráno nás probudila truchlivá modlitba našeho kněze, který pohřbil oběti Igorovo běsnění.
Aita nos, tâ toi jis wâ nebesai, sjętü wordoj tüji jaimą
 tüji rik komaj tüja wüľa mo są ťüńot kok wâ nebesai
 tok no zemi nosę wisedanesnę sťaibę doj nam dâns
 a wütâdoj nam nose greche, kok moi wütâdojeme nosim gresnarem
ni bringoj nos wâ warsükongę; toi losoj nos wüt wisokag chaudag.
 Amen.

Ztráta našich blízkých nás sice hluboce ranila, ale co hůř, vypáleny byli i sýpky se zásobami potravin na zimu, a tak bylo na místě se začít obávat i o vlastní životy. Přeci jen zimu už je na krku. Vydali jsme se tedy hledat a sbírat lesní bobule. To nám ovšem znepříjemňovali divé šelmy.

Situace se nám ale mnohem víc zkomplikovala po obědě. (Měli jsme kuře na paprice s knedlíkem.) Na naše ležení zaútočili Igorovi vojáci. Ať jsme bojovali seč jsme mohli, nepodařilo se nám naše nové zásoby ubránit a tyto nám byly ukradeny.

Následně bylo vyhlášeno nepříjemné prohlášení: „Kdo nepřispívá potravinami, ať nejí.“ Večeři  si ovšem nikdo až na Terezu a Kotě nechtěl nechat ujít, a tak všichni opět vyrazili hledat lesní plody. Tentokrát to ale bylo těžší,  přeci jen už jich je pomálu. Všem sběračům se nakonec přeci jen zadařilo, a tak jsme si mohli pochutnat na krupicové kaši.

Vzápětí přišla ale ještě mnohem veselejší novina. Začíná Advent, což je jasný příslib Vánoc. A jak to tak o Adventu bývá, tak i my jsme měli adventní kalendář, abychom si to čekání trochu ukrátili. A proto si každou hodinu někdo mohl vzít bonbon.

2. den byl opět tak trochu pracovní – dodělat umývárku, postele do tee-pee, stožár, jídelna. Nu bylo toho dost. Dnes již celý den fungovala kuchyně, a tak jsme mohli společně poobědvat slepičí polévku a ryzoto (stejně jako loni, tak i letos se táborovým kuchařem stal Mráček).

 

Odpoledne jsme se byli koupat v Musíku a došlo i na hrátky s vodními bombami. Večer přišel na řadu i všemi očekávaný začátek celotáborové hry.

 

Je kolem roku 800 n. l. a my stejně jako celá řada jiných slovanských synů a dcer jsme se byli porozhlédnout po světě. Nyní jsme se ale již pod vedením našeho průvodce vraceli do naší rodné vesnice. Cestou nás ale zastihl zlověstný dým. Na místě, kde dříve stála vzkvétající vesnice, bylo jen spáleniště a hory mrtvol. Pod jedním keřem jsme našli strýce, jež, sotva dýše, nám prozradil, že zatímco my byli ve světě, po našem kraji řádí krutý kníže Igor. A poté strýc skonal.

 

Vedení a skauti se sešli hned ráno, aby se stihly naložit všechny potřebné věci (a že jich bylo). Trochu pršelo, ale když přijela Avie, bylo již krásné počasí. Ale jaké bylo naše rozčarování, když jsme zjistili, že se jedná o malou Avii na uhlí. Ještě štěstí, že část stanů (které nám zapůjčil Koumák ze Slivice) jsme dopravili na místo již o den dřív.

 

Golem odjel sehnat vlek za auto a my ostatní jsme se pustili do práce. To by bylo, abychom si neporadili. Jsme přeci z Dvojky. Korbu jsme s pomocí podsad vyvýšili na trojnásobek a vše se naštěstí vešlo. Jak Klíšťák poznamenal: „I z Avie se dá udělat náklaďák.“

 

Mráček, Veverka, Klíšťák, Kotě a Tereza jeli na tábořiště s věcmi, aby hned začali stavět. Ostatní se přesunuli na autobusové nádraží, kde se ve 12:30 sešlo celé zbývající osazenstvo tábora a společně vyrazili autobusem do Sedlčan, odkud následně došli až na tábořiště.

 

Část stanů již byla postavená, ale zbývala pořád spousta práce. Každý dostal nějaký úkol, a tak večer již všichni uléhali do svého čtrnáctidenního obydlí.

 

Schůzky
Klubovna
Pro členy
Skautský letní tábor
2024
Kronika
Fotky
Pro veřejnost