Ráno sedmého dne na táboře bylo poněkud sychravé, vše se ale záhy vylepšilo. Vidina poklidného dopoledne ale záhy zmizela. Igor opět nezahálel a nechal ukrást a rozřezat obrazy našich svatých. Každá družina dostala na starost jeden obraz a díl po dílu ho vybojovávala za spárů Igorovo žoldáků.
Odpoledne si všichni mohli vyzkoušet svoji fyzičku, ale i odvahu, jelikož celá trať se musela v družině až na jednoho navigátora absolvovat poslepu. Někteří bohužel svůj strach překonat nedokázali.
V podvečer jsme se dozvěděli jistou nepříjemnou novinu a to, že Igor vypravil své vojáky, aby zabíjeli obyvatele a vypalovali vesnice. Vystavěli jsme si proto přístřešky, abychom jsme se do nich mohli na noc uchýlit. Večer ovšem začalo silně pršet, a jak jsme z předešlých zkušeností věděli, Igorovi vojáci jsou lenivý a za deště by neútočili. Setrvali jsme proto v táboře.